Jan Zavřel

„Já jsem byl z těch hochů nejmladší, ale zase jsem měl takový pasy, takový papíry, takový průkazy z křídového papíru, že jsme Francouzi. To jsme dostali tady, jo. Tak to jsem po té cestě snědl. Jsem to musel zbaštit, protože jinak nám nemohli nic dokázat, že jsme chtěli jít do armády nebo tak.“

„Samozřejmě, ty poslední dny tábora byly strašný. Oni se chtěli zbavit svědků, tak to začali spalovat. Do toho tábora přišlo moc lidí z jiných táborů. Tam byla směsice. Ta Tobišková (Raja Tobišková) tam přišla z Ravensbrücku. Z Osvětimi tam přijeli, byl tam i ten Wiesenthal (Simon Wiesenthal). Ten Wiesenthal tam byl…“

„Tak tam udělali na Čechy pogrom. V Mauthausenu. Tam to bylo každý večer: ,Češi, nastoupit!‘ A my jsme museli na ten apelplac. A tam nás honili býčákama, tam taky přinesli nemocné. Pochopitelně se s tím nedalo nic dělat. Každý chtěl být co nejdál od toho býkovce. No a tam nás honili, Čechy. To bylo, když on (Heydrich) nastoupil. A když bylo potom po atentátu, tak zase. ,Češi, nastoupit!‘ A Čechy tam zase honili. To bylo dvakrát. Je zajímavé, že víc a horší to bylo, když ten Heydrich přišel do Čech, než když ho odpravili.“

„Já jsem to neuměl. A teď jsem tam měl literaturu. Nejenom tady to, ale i jak se počítají betonové konstrukce, jak se počítá ta výztuž v tom. To tam všechno bylo, ale já jsem tomu nerozuměl. Pamatuji si, že tam byl nějaký most. Ne moc velký, asi padesát metrů, a ten byl železobetonový. A teď já jsem počítal podle tabulek ty momenty a všechno. A teďka jsem zrovna dostal výztuž do toho a nevěděl jsem. Tak jsem dostal asi pětadvacet třicítek, co jsem tam měl a teďka jsem nevěděl, kam to mám dát. Že je to na metr, to jsem třeba vůbec nevěděl.“