Jan Zavřel

„V sobotu pátého přišli Američani. V úterý odešli esesáci.“ Tazatel: „Takže od úterka už jste byli volní.“ - „Ne, nebyli jsme volní. Ty nahradila vídeňská policie, asi tisíc lidí. Ta převzala ten tábor. My jsme se museli smát, protože ten velitel vydal takový leták, že se dozvěděl, že jsme tam měli hlad. Ale už to bylo tak, že jsme mohli jít ven a kam jsme chtěli. Těch tisíc čekalo na ty Amerikány stejně jako my.“

„Já jsem byl z těch hochů nejmladší, ale zase jsem měl takový pasy, takový papíry, takový průkazy z křídového papíru, že jsme Francouzi. To jsme dostali tady, jo. Tak to jsem po té cestě snědl. Jsem to musel zbaštit, protože jinak nám nemohli nic dokázat, že jsme chtěli jít do armády nebo tak.“

„Samozřejmě, ty poslední dny tábora byly strašný. Oni se chtěli zbavit svědků, tak to začali spalovat. Do toho tábora přišlo moc lidí z jiných táborů. Tam byla směsice. Ta Tobišková (Raja Tobišková) tam přišla z Ravensbrücku. Z Osvětimi tam přijeli, byl tam i ten Wiesenthal (Simon Wiesenthal). Ten Wiesenthal tam byl…“

„Tak tam udělali na Čechy pogrom. V Mauthausenu. Tam to bylo každý večer: ,Češi, nastoupit!‘ A my jsme museli na ten apelplac. A tam nás honili býčákama, tam taky přinesli nemocné. Pochopitelně se s tím nedalo nic dělat. Každý chtěl být co nejdál od toho býkovce. No a tam nás honili, Čechy. To bylo, když on (Heydrich) nastoupil. A když bylo potom po atentátu, tak zase. ,Češi, nastoupit!‘ A Čechy tam zase honili. To bylo dvakrát. Je zajímavé, že víc a horší to bylo, když ten Heydrich přišel do Čech, než když ho odpravili.“