Eva Zubková

* 1933

  • „My jsme třeba spali, a to tenkrát tolik aut nejezdilo jako dneska. Ty Háje byly malá vesnička, a když jelo auto, tak to byli Němci a jeli k nám. Slyšeli jsme to auto, oni taky bouchali. Maminka vždycky říkala: Nedopusťte, aby vás překvapili ve spánku, protože to se leccos řekne… Takže my jsme měli každý svou židli u postele a měli jsme naskládaný věci tak, jak se oblékají. Takže oni když přišli v noci, vždycky chodili tak kolem čtvrtý, tak my už jsme byli oblečený, byli jsme připravený.“

  • „Maminka jak nepracovala, tak lidi z tý skupiny… vždycky někdo večer přišel, dal nám třeba tašku s věcma za dveře a odešel. Obálka s penězma byla na okně a my jsme vůbec nevěděli, kdo přinesl… Ani jídlo, ani peníze, protože maminka nepracovala a tatínek byl zavřený, takže jsme neměli žádný příjem. Němci nám odpojili elektriku, takže jsme neměli ani rádio, ani peníze, nic. Třeba moje maminka věšela prádlo na zahradě, najednou se tam objevil zamaskovanej člověk, všecko jí dal a zase odešel. Vždycky odešel přes pole. To byli určitě lidi, co s tatínkem pracovali proti Němcům z tý Janečkovy továrny. Lidi, co tam bydleli, ti se nás báli, vyhýbali se nám, protože měli strach, aby je Němci taky nezavřeli, když s námi budou mluvit.“

  • „To byla první neděle v červenci a můj tatínek odjel do Prahy, protože tam měl nějakou schůzku. Jeden pán mu měl přijet na kole naproti a převzít balíček, který nesl. Jenomže kluci píchli kolo, takže tam nešli a to bylo možná jediný štěstí, že se kluci zachránili. Ti Němci přijeli taky na kole, oni jeli za tatínkem, on šel pěšky z Prahy na ty Háje. On šel zadem, oni jeli po silnici. Přišli, hledali ho, tatínek byl v domku a brácha ten balíček popadl a utekl s nim. Oni když přišli, hrozili, že když nevyjde ven, tak nás zastřelí. Tatínek vyšel se sestrou na ruce. Chtěli tu věc, udělali kontrolu a nic nenašli. Tak tatínka odvedli. Byli to tři gestapáci a jeden Čech. A ten tatínka udal.“

  • „Protektorát přinesl změny, že jsme měli všechno na lístky. Fasovali jsme každý měsíc 10 deka tvrdých bonbonů, 10 deka čokoládových bonbonů, osminku litru mléka na den, jinak masa 10 deka. To byly lístky, když jsi šla třeba koupit salám, tak ti ustřihli takový kuponek, protože to jsi měla limitovaný, nesměla jsi sníst víc… Jako dítě jsem si to moc neuvědomovala. Maminka nám udělala jídlo a to jsme snědli, takže to jsme tak neřešili. … To víš, to se nesvítilo, auta jezdily na dřevoplyn. Měly vzadu takový kotel a tam se zatopilo, aby mohly jezdit. Okna se zatemňovaly, to se nesmělo svítit, na ulicích byla tma, to jsme chodili s baterkou, která měla červenou clonu, aby to nesvítilo kvůli náletům…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    u pamětnice doma, 22.04.2018

    (audio)
    délka: 47:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Děti, nedopusťte, aby vás překvapili ve spánku. To špatný zapomeňte

Eva Zubková
Eva Zubková
zdroj: archiv pamětnice

Eva Zubková, za svobodna Hlavatá, se narodila 13. října 1933 v Praze, kde žila celá její rodina. Otec pracoval v továrně ing. Janečka. Maminka byla v domácnosti. Měla ještě tři starší bratry a jednu mladší sestru. V období heydrichiády se rodina přestěhovala do Hájů za Prahou (dnes již součástí Prahy), kde žila v malém domku se zahradou. V červenci 1942 byl zatčen tatínek Antonín Hlavatý – Evě bylo v té době necelých 9 let. Od zatčení už rodina tatínka neviděla, protože političtí vězni neměli dovolené návštěvy. Teprve od kolegy dědečka, který pracoval na dráze, se rodina dozvěděla, že tatínka odvezli Němci z Prahy vlakem na východ do Osvětimi. O tatínkově smrti se rodina dozvěděla až z úmrtního listu, který jim přinesl četník. Podle něj tatínek zemřel na zápal plic v Osvětimi. Kromě tatínka byl zatčen také starší bratr Ladislav, kterému v té době bylo 17 let. Odvezli ho do Petschkova paláce, kde sídlilo gestapa. Po dvou dnech byl propuštěn – při výslechu mu vyrazili zuby. Po zatčení tatínka to rodina neměla jednoduché, ztratila živitele rodiny. Proto jim pomáhali tatínkovi kamarádi z odboje. Tajně jim dávali peníze nebo jídlo v batohu. Eva si pamatuje návštěvy gestapa po zatčení tatínka – nejčastěji v noci jim přišli prohledávat věci. Zatčen byl také Evin dědeček, protože tajně poslouchal rozhlasové vysílání z Londýna. O zprávách pak vyprávěl na ulici – kde už jsou Rusové a kde Američané. Někdo z těch lidí ho udal. Když ho přišli zatknout, tak u dědečka a babičky byla zrovna na návštěvě malá Eva. Byl poslán na práci do polských solných dolů. Po válce se vrátil domů, ale za pár měsíců zemřel, protože při těžbě soli v Polsku měl rozežrané nohy a nešlo to již vyléčit. Pamětnice také zažila osvobození Prahy – jak se stavěly barikády, přestřelky i úkryt před bombardováním. Po válce studovala závodní školu práce se zaměřením na zdravotnictví a pak pracovala jako zdravotní sestra u zubního lékaře v Karlových Varech. Vdala se v roce 1954 a měla dceru. Když byl dceři rok, tak její manžel umřel na leukemii. V době natáčení rozhovoru žila v Karlových Varech.