„Alžířani. Když tam pouštěli bomby, tak která nebyla vybuchlá, tak je tahali a dostali pět set franků za každou bombu, když ji vytáhli. To bylo riziko, ona mohla bouchnout. A flašku jako rumu dostali. Potom dvě zatáhli pod takový veliký most, dvě bomby, a říkali, že přijdou Němci, že to odjistí a že je odvezou. Jenže nepřijeli, francouzské hnutí je v noci odpálilo a celý most to shodilo.“
„Nás rozmístili a jeli jsme k Dunkerque. Byli jsme v Hazebroucku, St. Omeru připravení. Tam už byl první a druhý tankový prapor a oni už měli cromwelly a shermany taky měli. To už byly. My jsme byli třetí tankový [prapor – pozn. aut.], ještě dodatečně byl utvořený. Tak jsme čekali, až bude nějaký rozkaz, a potom Spojenci už byli za Rýnem a Němci [v Dunkerque] byli obklíčení. Tam bylo ještě dvanáct třináct tisíc [německých vojáků – pozn. aut.].“
„Jednou jsem byl [v Dunkerque na hlídce] u benzinu. To chodili kluci a kradli to. Já se vždycky raději otočil. To byla taková louka a bylo plno benzinu v kanystrech. Kradli všichni důstojníci, a co se nakradlo benzinu, tak mohla být ještě jedna válka. To se rozkradlo. Američani ukradli i tady, když byli. V Horažďovicích. Vždycky do skladu.“
„Tak jsme pracovali na západním valu. Celkově asi dva miliony [pracovníků? – pozn. aut.] až od španělských hranic. Až dolů. Pracovalo se ve dne v noci, dělaly se kryty, ponorkové základny, a tak jsme tam pracovali ve dne v noci, pořád, aby tam měli [nacisté – pozn. aut.] ochranu proti Spojencům. To už Spojenci bombardovali, tak jsme přejížděli sem a tam. Vždycky když něco rozbili, tak jsme to zase spravovali. Na nádražích koleje a takové.“
„Tam jsme se vylodili. Objeli jsme Dunkerque a v kanálu La Manche jsme viděli potopené lodě, věže, co Němci potopili Angličanům. Jak vyloďovali, tak jim to bombardovali. Tak nás dali do Ostende. Pak jsme jeli zase zpátky do Francie a tam už byly přidělené tanky. Takže já byl přidělený k tankům. To byly lehčí tanky, jmenovaly se [Stuart – pozn. aut.].“
Poručík v. v. Josef Adámek se narodil 2. ledna 1920 v obci Chřešťovice u Písku. Tatínek se věnoval tesařství a maminka byla v domácnosti. Josef Adámek se vyučil truhlářem a poté pracoval na Podolí a v Milevsku. Poté však dostal povolání na nucené práce. Místem určení byl Berlín, kde ho zařadili do organizace Todt. Odtud jej převeleli na budování Atlantického valu v severní části Francie, který měl nacistům posloužit jako obrana před očekávanou invazí Spojenců. Zde se pamětník dostal do styku s francouzskými partyzány macquis, kteří chtěli osvobodit Francii od nacismu. Když proběhlo vylodění Spojenců a nacisté ustupovali zpět do Německa, Josef Adámek v září 1944 přeběhl ke kanadským jednotkám. Přejel lodním transportem do Anglie, byl na krátkou dobu vzat do zajateckého tábora a poté se přihlásil do československé armády. V Anglii absolvoval tankový výcvik u obce Duns u skotského Edinburghu a poté hlídkoval u Southend-on-Sea na jihu Anglie. Nakonec odplul do belgického Ostende, odkud putoval k francouzskému přístavu Dunkerque. Sloužil jako řidič lehkého amerického tanku Stuart u 3. tankového praporu, který setrvával v záloze u St. Omer. Po ukončení bojů odjel přes rozbombardované Německo do západočeských Horažďovic a po demobilizaci odešel do Trutnova, kde pracoval jako truhlář. Poté se vrátil do své rodné obce v jižních Čechách a znovu si sehnal zaměstnání v témže řemesle. Na sklonku života se odstěhoval do Domova důchodců v Písku, kde zemřel dne 17. července 2013 ve věku nedožitých 94 let.
