Eva Adamová

„Já jsem v té době ještě nechápala, co se děje. Že je to vlastně politický čin. Já jsem přišla domů, máma byla ubrečená a řekla mi: ‚Zavřeli tátu.‘ Já jsem v tu ránu začala brečet taky, protože tak jak jsem byla vychovaná, tak vždycky když někoho zavřeli, tak to byl nějaký lotr, zloděj nebo něco takového. To jsem si nedovedla představit, že by můj táta něco takového byl. V té době jsem nechápala, že to je z politických důvodů. Protože jsme v rodině nevěděli, že táta pracuje v Obraně národa.“

„Všecky ty pohlaváři nás ujišťovali, že oni hospodaří, že u nás se nemůže nic stát. Já jsem byla v té době zaměstnána ve Škodovce a teď jsme pozorovali takový divný ruch. Zvlášť v těch hlavních budovách, a velký provoz ve vrátnicích. Protože ty nahoře věděli, že to bouchne, tak všichni utíkali z práce, aby nakoupili, co se nakoupit dá... a nás přesvědčovali, že my nemusíme mít strach, protože naše měna je pevná... Oni si nakoupili, a my jsme neměli nic.“