RNDr. Olga Andrýsová

* 1935

  • "Vidím to jak dnes. Výbor vyšel s předsedkyní na chodbu, která nám oznámila, že s námi o tom budou mluvit, co si to dovolujeme. A že komunistická strana rozhodla, že o profesorech, kteří budou přecházet jinam než na gymnázium, rozhodla komunistická strana. Stáli nad námi na chodbě a my, celá třída, na schodišti. Začali jsme něco vykřikovat a jedna spolužačka zavolala, že nesouhlasíme s tím, aby profesor Pokorný odcházel, že je výborný matematik a my teď budeme maturovat z matematiky a potřebujeme ji umět. Oni říkali: 'To je rozhodnutí strany!' A jedna spolužačka vykřikla, že strana za nás maturovat nebude. A to byl absolutní konec a začalo vyšetřování."

  • "Jedenadvacátého jsme, když se to bouřilo, nebyli vůbec v republice. Byli jsme v Rumunsku na dovolené. Rumuni, přestože sem nevpadli, tak nás na pláži hlídali. Byli jsme tam samí Češi. Chtěli jsme toho 21. srpna vyvěsit vlajku a kolem nás se začali rojit vojáci a zakázali nám to. Byli to rumunští vojáci, kteří sem nevpadli, ale nedovolili nám jedenadvacátého srpna demonstrovat."

  • "Nepadl! Žil! Jedni říkali, že jak se bombardovalo, tak mohl [strýc Karel Dolejší] zahynout při bombardování, když se nevrátil. Nebo že byl v Plavně ve vězení, to mohl být nějaký pokus o útěk, ale ani jedno nebyla pravda. Tím, že se objevil v gulagu, tak ani jedno, co ti kamarádi zjistili, že je pohřešovaný, tak to, co říkali, ani jedno nebylo pravda."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Česká Skalice, 09.03.2024

    (audio)
    délka: 02:42:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z totálního nasazení se strýc nevrátil. Vím, že skončil v gulagu

Olga Andrýsová, 1953
Olga Andrýsová, 1953
zdroj: archiv pamětníka

Olga Andrýsová, rozená Tomáštiková, se narodila 16. února 1935 ve Vsetíně. Její otec pracoval jako dělník ve sklárně S. Reich a spol., zatímco matka byla zaměstnaná ve Zbrojovce Vsetín. Dětství trávila často u prarodičů Dolejších v Karolince (Karolinina Huť), kde žil i její strýc Karel Dolejší. Ten byl za druhé světové války nasazen na nucené práce v Německu, odkud už se nevrátil. Rodina nedostala žádnou oficiální zprávu o jeho osudu. Až v roce 1955 se ve vysílání Svobodné Evropy objevila informace, že je Karel Dolejší vězněn v zajateckém táboře ve Vorkutě, což údajně sdělil jeho spoluvězeň. Navzdory úsilí rodičů, kteří požádali Československý červený kříž o pomoc, pátrání po něm nepřineslo žádné výsledky. Další tragický osud v rodině postihl Josefa Plánku. V roce 1948 založil odbojovou skupinu Blaník, kterou komunisté rychle odhalili, a Josefa Plánku zatkli. Odsoudili ho ke čtyřem letům vězení, ale v roce 1951 zahynul při útěku z pracovního tábora v Jáchymově. Pamětnice navštěvovala ve Vsetíně dívčí obecnou školu a v roce 1950 nastoupila na gymnázium. V roce 1953 byli studenti septimy, včetně pamětnice, donuceni kvůli reorganizaci školství maturovat předčasně. Proti tomuto rozhodnutí se studenti vzbouřili, zejména poté, co došlo na odvolání jejich oblíbeného profesora. Za tuto vzpouru mělo dojít k potrestání studentů, ale krajský výbor později tresty zrušil a všichni mohli k maturitě nastoupit. V roce 1958 úspěšně absolvovala Přírodovědeckou fakultu v Brně, kde se specializovala na biologii. Po krátkém působení ve školství pracovala ve Výzkumném ústavu organických syntéz v Rosicích u Pardubic a získala druhý doktorát. Na tomto pracovišti působila až do svého odchodu do penze v roce 1990. V době natáčení (březen 2024) pamětnice žila v České Skalici.