„Již v roce 1940 jsme měli ten rozvod a v 41. mi vzali ty děti. A nechal mi (bývalý manžel) vzkazovat, nepřišel sám, to poslal služku, že nemám vůbec volbu. Tak já jsem prosila jednoho známýho, který byl advokátem, abych mohla s těmi dětmi aspoň jít na procházku. Dostala jsem odpověď, bohužel, to jsem neschovala: ,Vzhledem k tomu, že matka dětí je Židovka, byl by její vliv škodlivý, a proto je zakázáno, aby se setkali.' Víte, co to bylo? To bylo horší než všecko.“ Tazatel: „Jak byly ty děti starý?“ - „Dva a šest.“ Tazatel: „Vy jste byla do té doby chráněna tím manželstvím. Kdybyste měla člověku, kterej o té době nic neví, říct, co to znamenalo bejt najednou nechráněnym Židem...“ - „Já jsem už nebyla chráněná. V ten moment, co jsem byla rozvedená, jsem byla najednou, jak se říká německy Vogelfrei.“ Tazatel: „No právě, já jsem to tak myslel. Co to bylo, bejt najednou nechráněný Žid?“ - „Co bylo za výhody? (Paní Arnsteinová nyní popisuje výhody doby, kdy byla chráněna manželstvím – pozn. red.) Všecko to – nemusela jsem nosit hvězdu, mohla jsem jít do divadla, do biografu, do koncertu. To všecko bylo Židům zakázáno. My jsme nesměli ani do parku. Nebo v elektrice jenom na posledním, kde se stojí.“ Tazatel: „Po tom rozvodu už se vás tohle všecko týkalo?“ - „Jistě, najednou jsem měla tohle všecko taky. Jenomže potom už jsem byla (v Praze) krátce. Už jsem s tim víceméně počítala a musim vám říct, že když jsem přišla potom do Terezína, že to bylo pro mě lepší než tady v Praze. Poněvadž tady jsem pořád měla strach, že je (děti) vidím a nesmím k nim. To si nikdo nemůže představit, co to je pro matku. Já jsem popsala celej život v takový knize a tam opravdu tahleta kapitola je nejhorší.“ Tazatel: „A vy jste tady byla sama? Vy jste neměla nikoho?“ - „Sama, všichni byli pryč. Švagr potom po válce mi řekl, beze všeho že by mě vzali tam (do Anglie). Ale oni mysleli celý čas, že jsem vdaná a chráněná. Kdo by jim to řek?“ Tazatel: „Co rodina vašeho manžela?“ - „Ty byli úžasný! Celá rodina byli pořádný lidi. A já jsem měla jedinýho lumpa. A já jsem ho milovala.“