Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hana Ascherlová (* 1955)

• narozena 1. října 1955 v Kolíně

• prarodiče vlastnili hospodářství ve Velkých Chvalovicích

• po odmítnutí vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD) byli její strýcové posláni na práci do uranových dolů

• studovala na Středním odborném učilišti společného stravování v Poděbradech

• se svým druhým manželem se ujali pivnice Hájenky v Kersku

• častým hostem byl spisovatel Bohumil Hrabal, na kterého Státní bezpečnosti odmítli poskytovat informace

• v září 1983 se přestěhovali na Šumavu a stali se provozními hotelu v obci Lipka nedaleko Vimperka

• v době natáčení (2015) žila ve Vimperku v okrese Prachatice

Paní Hana Ascherlová se narodila 1. října 1955 v Kolíně, dětství strávila v nedaleké Velimi. Několik let pobývala i s rodiči u prarodičů, kde se starali o nemocnou babičku. Prarodiče vlastnili ve Velkých Chvalovicích malé hospodářství, o které bojovali s tehdejším režimem, protože nesouhlasili se vstupem do jednotného zemědělského družstva (JZD). V důsledku nespolupráce a nevstoupení do JZD byli strýcové posláni do uranových dolů a matce nebyla umožněna další studia, stala se proto dělnicí. Ve svých devatenácti letech maturovala pamětnice na Středním odborném učilišti společného stravování v Poděbradech. Další kroky ji zavedly do Mléčného baru v Kolíně, kde se vedle administrativní činnosti mohla věnovat i práci ve výrobě. Krátce nato se provdala a porodila syna Petra, ale manželství dlouho nevydrželo. Po rozvodu se podruhé provdala za Václava Ascherleho.

Pánové v dlouhých černých kabátech se přišli vyptávat na Bohumila Hrabala

Společně s druhým manželem pracovali v Motorestu Kersko, který v tehdejší době vlastnil národní podnik RaJ (Restaurace a jídelny) Lysá nad Labem. Stejný národní podnik vlastnil i pivnici Hájenku v osadě Kersko v obci Hradištko (okres Nymburk). Tam se v roce 1981 rozhodli s manželem odejít a řídit společně provoz pivnice. Hájenka se v té době nacházela v dezolátním stavu. Z podnikových peněz se manžel pamětnice snažil dát Hájenku dohromady, což se mu zřejmě dařilo, protože i sám Bohumil Hrabal při své návštěvě Hájenky prohlásil: „Krásný to budeš mít, vedoucí, krásný.“ Manželé Ascherlovi si pronajali v Hájence pokoj, takže zde i bydleli. Moderním prvkem se v pivnici stala i zabudovaná akvária s rybičkami, které, dle slov pamětnice, hosté měli raději než dívání se na televizi. Paní Ascherlová zde obsluhovala hosty, ale nejvíce času strávila v kuchyni přípravou jídel. Manžel byl ve výčepu a věnoval se hostům.

Častým a oblíbeným hostem v Hájence byl již zmiňovaný spisovatel Bohumil Hrabal, který vyrůstal v nedalekém městě Nymburk a jehož chata se nacházela v Kersku. S nástupem KSČ k moci v roce 1948 došlo i ke změnám v oblasti literatury. Určeným literárním směrem se stal socialistický realismus. S ním se však mnoho autorů neztotožňovalo. Patřil k nim i Bohumil Hrabal, který se tak stal režimu trnem v oku.

„Byl to můj miláček,“ vzpomíná pamětnice na spisovatele a popisuje ho jako člověka obyčejného, který nevyhledával pozornost okolí a rád se bavil s obyčejnými lidmi o nejběžnějších věcech. Pokud ho chytla múza psát, hned se zvedl a mlčky odešel. První a zároveň poslední návštěvu StB si pamětnice dobře vybavuje. Jednoho dne večer, za plného provozu v Hájence, přišli pánové v černých dlouhých kabátech za manželi Ascherlovými s dotazem, zda by nebyli ochotni poskytnout pár informací o aktivitách Bohumila Hrabala. Provozní beze strachu spolupráci odmítli a další návštěva StB se více neopakovala.

Natáčení Slavností sněženek bez rvaček

Příjemným zpestřením všedních dnů manželů Ascherlových bylo natáčení filmu Slavnosti sněženek, které proběhlo částečně v prostorech pivnice Hájenky. „Přišel pan Menzel s Hrabalem a s videorekordérem, což byla v té době novinka, a nahráli si tam všechno. Potom přišly další - asistentka režie, pomocná režie. A tu přišly zadem dvě ženy v šatech, hezky nastrojené, a můj syn si myslel, že jsou to ženský z podniku. Chtěl to tátovi velice “polepit“ a říká jim proto hned mezi dveřmi místo pozdravu: ‚No, táta o mě přerazil dvě podnikové vařečky,‘“ vzpomíná paní Hana. Vybavuje si, že nebylo nutné vařit pro filmový štáb a herce žádné speciality. Stačila pouze obyčejná domácí jídla. Dle vyprávění paní Ascherlové natáčení proběhlo v klidu, bez rvaček či alkoholových opojení. Po skončení natáčení v roce 1983 s herci poseděli u přichystaného pohoštění, na které pamětnice s úsměvem vzpomíná. Zajímavou složkou vyprávění je i fakt, že pan Ascherle a syn Petr ve zmíněném filmu vystupují a hrají sami sebe. Během natáčení se manželé Ascherlovi setkali a seznámili s mnoha slavnými osobnostmi, jako byli Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Eugen Jegorov a další.

V témže roce v září se po neúspěšném dotazování, jestli by pivnice Hájenka nemohla přímo spadat pod jejich vedení, rodina rozhodla odjet na Šumavu, konkrétně na Lipku u města Vimperk. Zde se stali provozními v malém hotelu, který byl navštěvován i dětmi na školách v přírodě, které pamětnice hodnotí kladně. Součástí hotelu byl i bufet pro veřejnost.

Hana Ascherlová v současné době žije sama ve Vimperku v okrese Prachatice. Je živoucím důkazem toho, že i skromný, nenápadný člověk může skrývat silný a zajímavý příběh.