Je těžké na to vzpomínat, ale bylo to tak
Zdeněk Bartoň se narodil 26. března 1930 v Kyjově jako nejstarší z pěti sourozenců. Prarodiče z matčiny strany pocházeli z nedalekých Svatobořic a rodina tam chodila na pole, které za války sousedilo s internačním táborem. Rodina pamětníka pomáhala vězňům zprostředkovávat informace a dopisy. Zdeněk měl kamarády mezi židovskými chlapci. Během války byli označeni hvězdou a odvezeni do koncentračních táborů. Ve městě sídlilo gestapo, jako chlapec byl pamětník svědkem mnoha událostí spojených s deportací Židů nebo odhalením partyzánů v okolí. Po přechodu fronty v roce 1945 musel kontrolovat podminování kyjovské nemocnice a byl tím, který pověsil český prapor na komín nemocnice na důkaz osvobození. Vyučil se v místní elektrárně, vystudoval průmyslovou školu v Brně. Zajímal se o rádia a zkoušel zachycovat signály, které naladil. V roce 1951 byl kvůli tomu zatčen a podroben výslechu. Vojenskou službu vykonával v Praze a sloužil jako radista. Jako voják se účastnil pohřbu Klementa Gottwalda. Po návratu z vojny v roce 1956 se oženil a pracoval v ČSAD v Kyjově. V roce 1967 byl pověřen vybudováním Učňovského střediska v Kyjově, stal se prvním ředitelem automobilové školy. Během normalizace vstoupil do KSČ, stranickou legitimaci odevzdal po pádu komunistického režimu v Československu. V roce 1990 odešel do důchodu a začal jezdit s autobusem do zahraničí. S manželkou Marií prožili šedesát dva let společného života, vychovali dvě děti. Dnes (rok 2023) žije Zdeněk Bartoň v Kyjově.