„Sedláci měli zvyk na Nový rok obejít svoje pole. Táta, když teda šel na pole, tak tam uviděl ve sněhu stopy. Bylo mu to divné, co ty stopy znamenají. Tak se tam šel podívat, tam byla taková vylámaná jeskyně, tam se těžil pískovec, snad i na stavbu Karlova mostu. Oni [výsadkáři operace Anthropoid, Jozef Gabčík a Jan Kubiš] byli v té jeskyni. Táta se ptal, co tam dělají, a oni říkali, že chtějí obnovit těžbu pískovce. Táta cítil, že je to hloupost, ale nějak se domluvili a táta jim tam nosil jídlo a pomáhal jim, protože ty věci po seskoku schovali v zahradní boudě zahradníka Sedláčka. Jenže když potom [konfident gestapa Karel] Čurda zradil, první, koho vybrali, byli Moravcovi. Jejich starší syn byl v anglické armádě, máma si vzala cyankáli, táta asi vydržel, ale ten mladší, nevím, jestli je to pravda, nebo není, někde jsem to četl nebo slyšel. Nicméně oni pak té mámě uřízli hlavu a ukázali ji tomu Aťovi (Vlastimilovi) a ten se sesypal a co věděl, to řekl. Pak už to šlo jedno za druhým, Němci byli úžasně rychlí. Postupně vybrali všechny, u nichž přespával Gabčík s Kubišem. A někdo z nich musel vědět i o tatínkovi.“
„Těch 294 lidí [jiné zdroje uvádí 261] toho 24. října zastřelili ranou do týla. Přitom to měli tak maskované, že v té místnosti, kde se to odehrávalo, bylo vše bíle vykachličkované, betonová podlaha, tam si je zvážili, pak je změřili. Hrály tam takové ty německé šlágry, Lili Marlene a podobně. Oni chodili v bílých pláštích. A když přistoupili k té míře, pod kterou si stoupli, tak v té stěně byl otvor a odtamtud je malorážní pistolí stříleli do týla. Tělo odvezli, podlahu umyli od krve a šel další. Takže to měli načasované tři minuty po sobě. Takže rodiče jsem už nikdy neviděl.“
„Když už mně možná táhlo na ten pátý rok, tak si pamatuji minimálně čtyři věci. První věc. V rohu tam bylo umyvadlo a vím, že mi tam jedna Němka dala na holou, naplácala. Víc nevím, ale to si pamatuji stoprocentně. Pak si pamatuji, že v protějším rohu, křížem, byl stupínek jako ve třídě. Tam byla skříň. Přišel tam občas chlapík neurčitého věku v takovém skladnickém plášti a z té skříně vytáhl housle a hrával nám na housle. Pak si pamatuji, že jsme chodívali po obědě na balkon ležet. My jsme koukali z těch balkonů dolů. Tam byli váleční invalidi. Tomu vzali ruku, tomu nohu. Oni měli asi pyžama, bylo to pruhované. (...) Protože když mě děda v pětačtyřicátém přivezl domů, to tam přijel, vlaky ještě ani nejezdily, přijel s bryčkou a povídá: ‚Svata, kommst du mit mir?‘ Já řekl: ‚Ja.‘ Přijeli jsme domů a babička mi chtěla navlíknout pyžamo. Já když viděl ty pruhované hadry, tak jsem vyskočil přízemním oknem a honili mě po návsi. Babička mi pak musela ušít kytičkovanou noční košili.“
Svatopluk Bauman se narodil do sedlácké rodiny v Horoušanech 21. června 1940. Právě v oblasti mezi Horoušany a Nehvizdy 29. prosince 1941 přistáli výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, jejichž úkolem byla likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v rámci tzv. operace Anthropoid, organizované exilovou československou vládou v Londýně. Svatoplukův otec Břetislav je na Nový rok při obhlídce polí objevil ve starém pískovcovém lomu a donášel jim jídlo. Po úspěšném atentátu na Heydricha 27. května 1942 gestapo hledalo nejen atentátníky, ale i všechny, kteří jim pomáhali. V červenci 1942 zatkli Svatoplukova otce, v srpnu pak i jeho matku a Svatopluka umístili do někdejších Masarykových domovů (dnes Thomayerova nemocnice) do německého ústavu, kde žil až do konce války. Oba rodiče si prošli výslechy v sídle gestapa v Petschkově paláci, později byli vězněni v Malé pevnosti Terezín a nakonec byli 24. října 1942 popraveni v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce si pro Svatopluka přijel dědeček z matčiny strany a Svatopluk tak žil s prarodiči. Vystudoval Fakultu technologie paliv a vody a stal se z něj specializovaný vodárenský technik. Roku 1970 se oženil a má dvě děti.
