Denise Beatonová

„V roce 1995 skupina pracovníků z českého úřadu práce navštívila Stevenson College, aby viděla, jak pracujeme. Jejich cesta byla financována britským Know-How fondem. Já jsem měla na starost akademický systém výuky. Moje nadřízená věděla, že moje matka pocházela z Čech, a proto jsem se mohla přidat k Celii, která taky pracovala se studenty vyžadujícími zvláštními péči, a odjet do Mostu v západních Čechách. Zde jsme v letech 1995–1996 vyučovaly a předávaly své zkušenosti pracovníkům úřadu práce. Naprosto mě překvapilo, jak velice česky jsem se tam cítila, hlavně co se týče jídla a zvyků. Bylo to zajímavé, protože jsem si spojovala svůj dřívější způsob života s jazykem, s němčinou. Hodně jsme pracovaly a bylo skvělé se dívat, jak moc se chtějí pracovníci úřadu práce naučit během těch několika týdnů, kdy jsme v Mostě byly. Uzavřely jsme tam přátelství na celý život. Nic z toho by nebylo možné bez naší vynikající tlumočnice Aleny. Naši mostečtí hostitelé se o nás skvěle starali. Připravily jsme kurz pro znevýhodněnou mládež na Mostecku a pokoušely jsme se překonat obtíže, kterými procházejí mnohé oblasti, kde se snaží integrovat mládež z romské či jiné komunity. Tento stálý problém se netýká pouze střední Evropy, ale je celosvětový. Já nicméně věřím, že s pomocí vzdělání a tolerance lze stávající postoje změnit. Po prvním roce projektu česká vláda umožnila rozšířit tyto kurzy a systém výuky i do jiných krajů. Tato práce mi přinesla velký pocit uspokojení, protože jsem mohla nějakým způsobem přispět zemi, ze které pocházela moje matka.“

„Do roku 1943 měla Truda na starost zajišťování dodávek masa pro město a okolí, v jehož blízkosti se nacházel i zajatecký tábor. Můj otec padl do zajetí v roce 1940 v St. Valéry-en-Caux a v roce 1943 se jako zajatec v Opavě seznámil s mojí matkou, když zastupoval zajatce při vyjednávání kvality dodávek pro tábor. Bob a Truda se do sebe zamilovali, a když měli být zajatci přemístěni do Polska, Bob řekl Trudině matce, že se pro ni jednoho dne vrátí. 23. dubna 1945 byl naložen do dobytčáku směřujícího do Francie k repatriaci. Někde v jižních Čechách vyskočil z vlaku. Rozhodl se riskovat návrat na Moravu a najít Trudu. Seznámil se s mladým Němcem, který také vyskočil z vlaku jedoucího opačným směrem. Jmenoval se Gerhard Degenhardt a jako ruský zajatec byl posílán na Sibiř, aby pracoval v dolech. Ti dva se společně vydali na Moravu, kde bydlela moje matka. Můj otec věděl, že nesmí promluvit, protože neuměl německy ani slovo. Spojenými silami se protloukali šest týdnů a na Moravu dorazili na konci května 1945. Gerhard si vedl o svých válečných dobrodružstvích deník, který později publikoval. V roce 2004 jsem se s ním sešla a dozvěděla se tak příběh svých rodičů. Ti nikdy o tom, co se stalo za války, nemluvili. Truda obstarala Gerhardovi doklady, s jejichž pomocí se dostal domů do Göttingenu ve středním Německu. Deník končí jeho příjezdem domů k matce.“