Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Lenka Bechná, roz. Haráková (* 1943)

• narozena 14. září 1943 v Lukovanech u Brna

• otec Jaroslav Harák se věnoval vedení skautského oddílu, psal skautskou a taktéž rodinnou kroniku Harákových

• dědeček Jakub Matěja byl jedním z účastníků rosicko-oslavanské stávky (1932–1933)

• v květnu 1945 přešla přes Lukovany válečná fronta

• v srpnu 1968 zažila okupaci sovětských tanků a obrněných vozů

• pracovala v brněnské Mosilaně, Státních lesích, v JZD, ve výdejně nářadí – vždy po dobu sedmi let

• dodnes uchovává skautskou kroniku, která zachycuje osudy místních členů organizace během druhé světové války

Lenka Bechná se narodila 14. září 1943 ve vsi Lukovany, dvacet kilometrů západně od Brna, jako Lenka Haráková. Přišla na svět jako třetí dítě a zároveň třetí dcera Jaroslava Haráka a Jarmily Harákové (roz. Matějové). Její otec byl velkým příznivcem skautingu a jeho myšlenek. Věnoval se dětem a mládeži coby vedoucí a také v dobách, kdy tato organizace oficiálně neexistovala, se snažil být v rámci možností společensky prospěšný. Protože však ani jedna z totalit této filozofii nepřála, nemohl se jeho potenciál využít naplno.

Dědeček pamětnice z matčiny strany Jakub Matěja se jako přesvědčený komunista zúčastnil Rosicko-oslavanské stávky, nejdéle trvající stávky v historii naší země. Tato akce trvala od 4. listopadu 1932 do 22. února 1933 a skončila neúspěchem, požadavkům stávkujících nebylo vyhověno.

„Průvody maďarských vojáků šly do Oslavan a tam obšancovaly celý tábor. Bylo i stanné právo. A můj dědeček byl jednatel za KSČ a stávky se také zúčastnil. Vzal si tam revolver, co měl z první světové války.“

Lenka Bechná se narodila do válečné doby a jako velmi malá prožila přechod fronty přes obec Lukovany. Ačkoliv si nevybavuje konkrétní vzpomínky z těchto dní, určité dojmy a hlavně strach v ní podle jejích slov zůstaly.

„Pamatuji si tank u Popovic, který stál v poli. Na tom poli se říkávalo U tanku. A vždycky jako děcko, když jsme šli na tu stranu, tak jsem měla v sobě takový strach, poněvadž mi to připomínalo něco, čemu jsem nerozuměla. Nebo když byla bouřka, tak jsem se hrozně bála. Lezla jsem pod stůl a maminka vždycky říkávala: ‚Už zase blázní, myslí si, že je válka.‘ Protože to v děcku zůstane, ten strach.“

Skauting

Na to, aby se stala právoplatnou členkou skautského oddílu, byla Lenka Bechná v době jeho fungování ještě příliš mladá, ale i tak do něj docházela se svými staršími sestrami, učila se stejným dovednostem, hrála s ostatními hry a zpívala písně. Vliv těchto myšlenek byl pro dcery Jaroslava Haráka všudypřítomný, neboť on sám byl skaut tělem i duší. To dokazují různé momenty, kdy například pro nedostatek vhodných prostor pořádal pravidelné oddílové schůzky ve svém domě, věnoval čas psaní zmíněné kroniky a vytvářel program pro (i neskautské) děti nad rámec svých povinností. Z různých detailů vzpomínek Lenky Bechné také vyplývá, že její otec byl mezi lidmi velmi vážený, ostatní k němu vzhlíželi. (Například ve svém zaměstnání se vypracoval na vedoucí pozici, lidé v obci se k němu obraceli pro radu a dokázal ostatní získat pro obecně prospěšné myšlenky.)

Z rodinných financí spolu se svým tchánem a dalšími dvěma dobrovolníky pořídili vyřazenou dřevěnou chatu, kterou s pomocí dalších přestěhovali z Brna do Lukovan, sestavili a vybavili. Tento objekt byl hojně a vděčně využíván skautskou mládeží z okolí, avšak jen do roku 1948, který přinesl zákaz působení této organizace.

Otec Lenky Bechné musel tehdy na národním výboru odevzdat veškerý pracně získaný a udržovaný majetek a vybavení oddílu, samozřejmě bez nároku na kompenzaci. Tato událost pro něj patrně byla velmi bolestivá, ostatně sama pamětnice měla při vyprávění tohoto momentu slzy v očích.

„Když je zrušili, tak otec musel sepsat, co tam všechno bylo za majetek. Šel na obecní úřad odevzdat klíče a sešit s tím, co tam zůstávalo, inventář. A on si myslel, že to bude jako za Německa – že mu to zkontrolují, podepíší, orazítkují a dají potvrzení: ‚Převzali jsme to.‘ On tam přišel a ten pán na obecním úřadě povídá: ‚Tady dej klíče a víc tam nelez.‘ Otec z toho byl úplně špatný. Říkal: ‚Já jsem si nedonesl ani malou ceduličku, kde by bylo napsáno: Převzali jsme to.‘“

Po zákazu v roce 1948 se skautská organizace za života Jaroslava Haráka krátce obnovila, a to v letech 1968–1970. V této době byl však otec pamětnice již velmi nemocný a nikdo z jeho bývalých kolegů se vedení oddílu věnovat nechtěl. Chata, kterou spolu s dalšími nadšenci vybudoval a která byla později přesunuta do vsi za účelem lepší dostupnosti, se postupně rozpadala, až bylo rozhodnuto o jejím rozřezání. Dřevo se mělo využít jako topivo do místní školky, ale ani k tomu už nedošlo. Den předtím byla chata bez vědomí dotyčných národním výborem prodána. Jaroslav Harák zemřel v roce 1972.

Vzdělání a zaměstnání

Lenka Bechná po dokončení národní školy v rodných Lukovanech (1. až 5. třída) a Ketkovicích (6. až 9. třída) nastoupila jako tkadlena do brněnského podniku Mosilana, kde zůstala sedm let. Dále vykonávala práce v lesnictví a zemědělství, kdy se téměř tři čtvrtě roku starala sama o vepřín se třemi sty prasaty, což velmi zatěžovalo její zdraví. Během doby, kdy byla zaměstnaná jako uklízečka, se dostala do skladu Lidových milicí, kde však svou práci mohla vykonávat jen v přítomnosti dozoru.

„Když jsem dělala uklízečku, musely jsme uklízet ve skladu Lidových milicí, to se dělalo jednou za čas. A šlo se tam s doprovodem. Abysme tam nemohly udělat záškodnickou činnost nebo něco takového, tak nás milicionář hlídal.“

Práce uklízečky si po předchozích zkušenostech cenila, neboť ji mohla vykonávat v suchu a teple. Posléze pamětnici zaměstnali ve výdejně nářadí a posledních sedm let života své matky se věnovala péči o ni.

Nyní Lenka Bechná žije se svým manželem v rodném domě v Lukovanech a stále uchovává a velmi si považuje skautské a také rodinné kroniky, které její otec psal.

Data:

Lenka Bechná * 14. září 1943

Jaroslav Harák * 24. dubna 1913 + 1972

Jarmila Haráková, roz. Matějová * 1913 + 28. srpna 2000

Jakub Matěja * 13. srpna 1888