Co se stalo, stalo se
Miloslav Beneš se narodil v Horních Počernicích v roce 1935. Dobře si pamatuje na samotný konec války, kdy přes Počernice prchala německá vojska, která se usídlila u Nolčova parku a po vyjednávání předala své zbraně podplukovníku Rumlovi, než pokračovala dále na západ. Ještě jako chlapec zažil, jak rodina po válce postupně přicházela o veškerou živnost. Otec jeho maminky vlastnil Toulcův dvůr, který tehdy představoval jedno z největších hospodářství v okolí. Nejprve museli omezit počet čeledínů a po komunistickém převratu je museli propustit všechny. V roce 1950 komunisté znárodnili Toulcův dvůr a Miloslav Beneš s otcem museli začít pracovat na státním statku u Stárů. O dva roky později pak byli vystěhováni definitivně, neboť místo se zalíbilo řediteli státních statků. U hodnocení vlastní minulosti u pana Beneše je pozoruhodný fakt, že na dobu perzekuce nevzpomíná ve zlém. Naopak zdůrazňuje, že se k nim místní národní výbor zachoval ještě dobře vzhledem k jiným případům, kdy se museli lidé nuceně odstěhovat do pohraničí. Jak říká pan Beneš: „Bylo to, jaké to bylo. S tím se nedalo nic dělat. Co se stalo, stalo se.“ V silném kontrastu jsou proti tomu ale prožitky ostatních členů domácnosti. Služebná prodělala infarkt a rodiče do konce života trpěli nervovými problémy. Po službě u bojových jednotek na šachtě v Karviné se stal pan Beneš závozníkem ve Frutě. V profesi dálkového řidiče vydržel až do důchodu v roce 1995. Tehdy byly také rodině v restituci navráceny zabavené majetky, které byly ale ve zcela dezolátním stavu.