Nejhorší je ztráta domova.
Hana Bicencová, rozená Lišková, se narodila 22. října 1938 v obci Stříbřec v okrese Jindřichův Hradec jako nejmladší ze tří dětí. Její rodiče, Jan a Marie Liškovi, vlastnili menší statek ve Stříbřci. Svědkyně vystudovala základní školu ve Stříbřci a poté studovala střední školu ve Stráži nad Nežárkou. Její bratr, Jan Liška, byl v učení na kuchaře v Táboře od roku 1947, kde se spřátelil se spolužákem Alexandrem Bělohlávkem. Ten uprchl do zahraničí v roce 1951. V létě 1952 ilegálně překročil hranici zpět do Československa a strávil noc v rodině Liškových ve Stříbřci. Hana neměla ponětí o jeho pobytu v zahraničí, takže byla překvapená, když státní policie dorazila 6. října 1952 a zatkla její rodiče. V té době byl zatčen také její bratr Jan. Za Hanou přišla sociální pracovnice a odvedla ji do dětského domova ve Vodňanech. Během svého pobytu velmi trpěla. Dne 16. června 1953 byli oba rodiče bezpodmínečně odsouzeni ke čtyřletému vězení za protiprávní činnost. Její bratr Jan Liška odešel od soudu s patnáctiletým trestem a byl také potrestán zabavením majetku. Přestože svědkyně absolvovala základní školu ve Vodňanech s vynikajícími výsledky, byla poslána na odborné učiliště v Červeném Letově v Praze, kde se vyškolila jako nástrojařka. V důsledku osamělosti, stresu a duševních potíží v dětském domově a učilišti začala trpět svědkyně nervovými a epileptickými záchvaty. Po vyučení pracovala na katedře technického kreslení v Červeném Letově. V březnu 1955 byla matka svědkyně podmínečně propuštěna pro dobré chování. Společně se vrátili do Stříbřce. Bydleli ve svém domě, který pak patřil místnímu národnímu výboru (MNV) a museli platit nájemné. Její matka pracovala v jednotném zemědělském družstvu. Hana si našla práci v továrně na výrobu dřevěných hraček ve Stráži nad Nežárkou. V roce 1956 se oženila s Jaroslavem Bicencem. Narodily se dvě dcery. Její otec Jan Liška se na jaře 1956 vrátil z vězení na podmínku. V květnu 1960 dostal také bratr Jan podmínečné propuštění. Krátce nato spáchal otec Jan Liška sebevraždu. V roce 1964 obdržela rodina Liškova od MNV rozkaz vystěhovat se ze svého „domu“ ve Stříbřci a poté se přestěhovala do Třeboně, kde pamětnice začala pracovat jako prodavač obchodu s potravinami od roku 1965. V roce 1967 MNV dům pamětnice ve Stříbřci nechal zbořit. V květnu 1973 zemřela matka pamětnice. Bratr Jaroslav zemřel v roce 1987. Od roku 1988 je pamětnice v plném invalidním důchodu. Po roce 1989 byla Hana rehabilitována. Dostala zpět půdu patřící rodině v restituci. Po roce 2000 se Hana podařilo získat finanční kompenzaci za zbořený rodný dům ve Stříbřci, která činila 450 000 korun. Dne 20. března 2007 Hana ovdověla. V roce 2019 žila sama v bytě v Třeboni.