Václav Bláha

„Tomu předcházelo, já si myslím, že to bylo po výstavě mladých v roce 1968, která se konala ve Špálově galerii, kde byly zatčeny obrazy několika umělců. Prostě nám sebrali obrazy, které tam byly. Nedovolili nám je vystavit. Ty obrazy zadrželi. Proto říkám, že je zatkli, vypadalo to bizarně. Řekli, že jsme lidi, se kterými by se mělo pracovat a že by nás měli převychovat. Že to umění je dobré, ale je špatné. Vím, že kolem toho vznikly velké diskuse, protože doba se rozvolňovala. Vznikl kolem toho humbuk. Asi za čtyři dny nám povolili si ty obrazy vzít, protože z výstavy byly ty obrazy stažené a už se tedy nic nekonalo.“

„Po škole všichni dostali stipendia. Takové to, co se dává na tři měsíce, dostali všichni. A pak bylo tvůrčí stipendium, které uděloval fond nebo svaz výtvarných umělců na základě hodnocení vaší práce. A já jsem neprošel. Já jsem neprošel, čili jsem nedostal žádné stipendium. Nebyl jsem přijat do fondu výtvarných umělců, byl jsem pouze registrovaný a musel jsem si hledat práci. V tom mi pomohl táta, který mi dopomohl, že jsem se stal externím středoškolským profesorem. Začal úplně nový život. Velkým zlomem na vysoké škole bylo i to, že jsem se v předposledním ročníku oženil, takže jsem vstoupil do rodinného života, který vydržel sedm let, a bylo z něj jedno dítě.“