Václav Bláha

„Po škole všichni dostali stipendia. Takové to, co se dává na tři měsíce, dostali všichni. A pak bylo tvůrčí stipendium, které uděloval fond nebo svaz výtvarných umělců na základě hodnocení vaší práce. A já jsem neprošel. Já jsem neprošel, čili jsem nedostal žádné stipendium. Nebyl jsem přijat do fondu výtvarných umělců, byl jsem pouze registrovaný a musel jsem si hledat práci. V tom mi pomohl táta, který mi dopomohl, že jsem se stal externím středoškolským profesorem. Začal úplně nový život. Velkým zlomem na vysoké škole bylo i to, že jsem se v předposledním ročníku oženil, takže jsem vstoupil do rodinného života, který vydržel sedm let, a bylo z něj jedno dítě.“

„A tam bylo milé překvapení toho učitelského sboru, protože došlo na podpis anticharty. Nás si svolali všechny do sborovny, celý profesorský sbor. A přišel ředitel a říkal tu omáčku, že Charta jsou nějací odrodilci a nepřátelé socialismu a že pod antichartu se podepisují všichni angažovaní, kteří nesouhlasí s Chartou, která je špatná. No, a musím říct, že učitelský sbor jako jeden muž nebo jedna žena to odmítl. Řekli, že oni to nepodepíšou. Že nikdo Chartu nečetl, neviděl. Ať teda přinesou Chartu, ať si ji můžeme přečíst, a pak že to podepíšeme. Jenomže to je Pyrrhovo vítězství. Když pan ředitel zjistil, co se odehrálo, tak šel do ředitelny a tam za nás všechny podepsal sám. Vzal to na sebe a napsal, že celý učitelský sbor je proti Chartě nebo jak to bylo. A bylo to hotovo.“