Jaroslav Bošek

„Tam jim prošel a bylo to směrem do vnitrozemí. A ono, když je průnik do vnitrozemí, tak se střílela zelená světlice. Když to bylo do ciziny, tak se střílela červená, a když to bylo v noci, tak se střílel padáček ještě, ono to osvětluje celou tu krajinu, že člověk viděl. Já už teďka nevím, která to byla rota, tak jsme tam museli jít a dělali jsme rojnici. No, a přišli jsme až za Vojtanov. No, a louka veliká, tam byly kupky sena. No, a to se muselo prohlídnout ta kupka sena každá. A bylo nás, možná, že nás bylo nějakých sto ta rojnice. No, a tam asi sto metrů od nás ho našli v tý kupce sena.“

„Šli jsme do práce a on nám jezdil autobus z nádraží do práce. My jsme teda jako nastoupili, vůbec jsme nevěděli ještě o tom vpádu tak nějak nic moc. A přijeli jsme do práce, vystoupili jsme a tam, já nevím ten počet ruských vojáků a každej šel s náma se samopalem jejich . Šli s náma až do šatny, ze šatny na pracoviště a celý den nás hlídali, co jsme dělali, aby se neděla nějaká sabotáž. To byl zážitek toto. A nebylo to takový jednoduchý, když ho člověk viděl za sebou a nevěděl, co mu může provést.“