Miroslav Bouček

* 1928

  • „Otec mojí manželky byl tesař a měl na rohu svojí dílnu. Vytahali jsme z ní na ulici trámy, které jsme spojili kramlemi a vyplnili je dlažebními kostkami. Dále jsme použili staré skříně a podobně. Od Pohořelce přijela jedna německá jednotka, která se u barikády obrátila, odjela a nepokoušela se jí nijak narušit. Zbraní jsme však měli málo. Celkově tam byli asi tři muži s puškami. Barikáda stála až do 8. května, kdy přišli Vlasovci, kteří jí využili při likvidaci blízkého kulometného hnízda. Tanky Rudé armády, které přišly společně s frontou, jí však překonaly bez problémů.“

  • „Stalo se to na plácku kousek od našeho domu. Udělal to trestanec, který se vrátil z koncentráku. Nebyl to žádný politický vězeň, ale sprostý zloděj z Břevnova, který si na té ženě vylil vlastní nashromážděnou zlost. Jeho povaha byla násilnická a tak jí prostě upálil. Nejhorší na tom bylo, že kolem stáli lidé, kteří se dívali a nezasáhli.“

  • „Pod námi bylo Vincentínum, ve kterém sídlily jeptišky. Byly to fanatické Němky. Jedna z nich měla na střeše kulomet a ovládala celý prostor kolem Bělohorské ulice. K větším škodám nedošlo pouze díky Vlasovci, který jí odstřelil.“

  • „Probuzení bylo o to horší, protože jsem přišel na stanici tramvaje. My jsme měli závod u Parku Julia Fučíka v Holešovicích. Přišel jsem na stanici tramvaje a tam davy lidí, a tramvaje žádný. ,Co se děje?‘ – ‚No, obsazujou nás Rusáci.‘ – ,Co? Rusáci? Co tady mají co dělat?‘ Tady se nic nedělo. Nějaká kontrarevoluce, to byla blbost vyložená. Oni taky když přišli a viděli to tady, tak jen otvírali oči, protože si mysleli, že tady budou vzbouřenci, a oni s nima přitom lidi normálně mírumilovně mluvili. (…) Šli jsme pěšky a přišli jsme na Letenskou pláň a tam jsme viděli, jak to tam je všechno seřazený – tam byly tanky, houfnice a všechno. Manželka ještě spala, to jsme měli čerstvě narozenou Hanku, ta se nám narodila v dubnu v osmašedesátým (…) a rodiče taky nic nevěděli. Když jsem přišel do práce, tak jsem bafnul telefon a volal dědu, že nás obsadili Rusáci, tak ti letěli k nám vzbudit manželku a říct jí, hele, taková je situace. (…) Máma bafla kočárek s Hankou a jela do prvního krámu, protože věděla, že bude švic o potraviny. Nakoupila pro sebe i pro rodiče, aby bylo jídlo.“

  • „My jsme do toho spadli na začátku pětačtyřicátýho roku a šli jsme kopat takzvaný Moravský val. A shodou okolností, když jsme odjížděli z Prahy, tak ten vlak jel kolem toho ČKD, které zrovna bylo den předtím vybombardovaný, takže jsme prostě viděli, jak je to tam zplanýrovaný. To byl druhý omyl navigační Amerikánů. Přijeli jsme na Moravu, budovali jsme slavnej Moravskej val. Kopali jsme takzvaný panzergrabeny – to byl příkop 6 metrů dlouhej, 6 metrů hlubokej a 6 metrů širokej. Samozřejmě to bylo víceméně pro legraci, protože ti Sověti s T-34 to přejeli jako nic. A ještě shodou okolností, ti naši slavní velitelé toho lágru byli tak blbí, že tam nechali dřevěnej most. Samozřejmě už věděli, že ta fronta jde, tak to nestačili zlikvidovat, takže ti Rusáci přejeli po tom mostě jako nic.“

  • „U nás shodou okolností byl poručík Rudé gardy. Neměli jsme se špatně, protože on hrozně miloval moji maminku. ,Bábuška, bábuška!‘ Bábuška napekla buchty a on byl celej šťastnej. Měli jsme díky tomu salámy, měli jsme to jejich kafe - vono to nestálo za nic, ale nosil nám různý věci.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 26.10.2018

    (audio)
    délka: 02:04:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 15.06.2020

    (audio)
    délka: 01:45:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Abych se nemusel za svůj kredit stydět

Miroslav Bouček na svém pracovišti
Miroslav Bouček na svém pracovišti
zdroj: archiv pamětníka

Miroslav Bouček se narodil 14. září 1928 v Praze. Vyrůstal v silně věřící rodině, což ho ovlivnilo na celý život. Otec pracoval jako šofér a matka byla v domácnosti. Rodina žila v pavlačovém domě v Žitné ulici a musela vyjít s velmi skromnými prostředky. V roce 1939 se přestěhovala na Břevnov. Po škole nastoupil Miroslav jako učeň jemné mechaniky u firmy Kinoelektrik. V únoru 1945 byl svědkem požáru emauzského kláštera, který způsobilo bombardování Prahy. V březnu 1945 ho povolali na nucené práce - podílel se na kopání protitankového příkopu na prostoru Moravské brány. Ke konci války spolu s dalšími utekl a během Pražského povstání se podílel na stavbě barikád. Roku 1966 mu zemřela matka, ale také se oženil s manželkou Věrou. V roce 1968 se narodila dcera Hana a o rok později syn Jan. Krátce poté se rodina přestěhovala na Prosek. Přestože byli manželé Boučkovi aktivní evangelíci, děti mohly studovat. Celý život pracoval jako elektromechanik. V roce 1988 odešel Miroslav Bouček do důchodu. V proseckém bytě bydlí dodnes a pravidelně dochází do aktivizačního centra pro seniory.