Věra Burešová

* 1924

  • „Tatínek měl ve svém zaměstnání dobrou pověst, a tak po válce, když se otevíraly banky a Sudety, dostal nabídku, aby si vybral, jestli chce jít do Jablonce, Teplic a podobně. Aby si vybral, kam chce jít dělat ředitele a zakládat Legiobanku. Večer se vrátil, myslím, že z Teplic, a já jsem slyšela, jak říká mamince, že tam nemůže dělat ředitele. Radši prý bude dělat obyčejného úředníka. Zavedli ho totiž dolů do banky. Tam na stolech byly hory šperků a peněz, které byly nakradené. Zůstaly v Sudetech po Němcích i po Češích, které vyhnali ze Sudet. A s tím on nechtěl nic mít. Šel tedy do Prahy do ústřední Legiobanky, později Živnobanky, na Poříčí. Pracoval tam u přepážky. Nějaký přítel se podivoval mamince, že byl tatínek ředitel, a teď dělá obyčejného úředníka. Maminka říkala, že sice dělá obyčejného úředníka, ale zachoval si svoje přesvědčení. Někteří lidé se totiž vrhli do Sudet krást.“

  • „Po maturitě se najednou objevil Karel Eisert a požádal mě, abych mu udělala lékárničku. Tehdy toho moc nebylo. Zásyp na rány, kysličník, borová voda, hlavně potřeboval obvazy, vatu a náplasti. Tak jsem mu ji udělala a přišel si pro ni. Pak byl u nás na návštěvě a prosil mě, abych to nikomu neříkala. Můj tatínek už věděl, o co jde, a také mi kladl na srdce, abych o lékárničce nikomu neříkala. Kdyby se to dozvědělo gestapo, vyvraždili by obě rodiny. Pro koho byla lékárnička? U Loun byla shozena skupina partyzánů. Měli jednu lékařku, Rusku, a jejich velitelem byl poručík Vasil Kiš z Podkarpatské Rusi. Byli omylem shozeni u Loun. Nevím přesně, buď Chrudim, nebo Čáslav. Byli tedy v úplně cizí krajině a nevěděli, kde jsou. Ale myslivci, Češi, se o nich samozřejmě dozvěděli. Znali pana Eiserta, toho velkoobchodníka, a řekli mu to. On jim nosil jídlo a potřeboval pro ně taky lékárničku, protože byli potlučení.“

  • „Nejdříve přijeli v březnu, německý inspektor, sebrali všechny chlapce a nasadili je do Severočeských uhelných dolů. Hoši neodmaturovali. Dvě oktávy lounského gymnázia. V každé oktávě zůstalo čtrnáct patnáct děvčat.“ – „Vy jste byla taky 24. ročník a ten byl totálně nasazený.“ – „Dobře, ale maturovaly jsme normálně. Kluci ale maturitu nedělali. V maturitním ročníku je sebrali a odvezli na doly. A hlavně se jim líbili ti hubení, protože ty hnědouhelné doly měly jen žebřík dolů. Nebyly ještě žádné technické vymoženosti. Takže byli na dolech, ubytováni někde v hospodě. Kluci říkali, že dostávali kus tvrdého chleba a trochu řídkého mléka.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 04.12.2017

    (audio)
    délka: 04:35:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lékárnička, která zachraňovala i ohrožovala

Věra Burešová 1945
Věra Burešová 1945
zdroj: archiv Pamětníka

Věra Burešová, za svobodna Mušková, se narodila 5. února 1924 v Lounech. Otec Karel Muška v roce 1930 rodinu přestěhoval na východní Slovensko, kde v Michalovcích a poté ve Zvolenu pracoval jako ředitel banky. Pamětnice i její sestra Hana navštěvovaly slovenské školy. V září 1938 v době mobilizace a vzniku slovenské autonomní vlády otec rodinu přesunul k babičce do Lochenic u Hradce Králové, kde Věra Burešová pokračovala ve studiích na gymnáziu. Po otcově definitivním návratu ze Slovenska v roce 1940 se Muškovi přestěhovali zpět do Loun. Maminka celou válku trpěla strachem z protižidovských represí, neboť před úřady tajila své poloviční židovství. V květnu 1943 pamětnice maturovala na lounském gymnáziu, odkud byli chlapci před maturitou odvezeni na nucené práce do Severočeských uhelných dolů, ona se pak vyhnula totálnímu nasazení díky tomu, že jako aspirantka farmaceutických studií nastoupila na praxi do lounské lékárny. V roce 1944 byla požádána o přípravu lékárničky pro gestapem hledané partyzány, kteří byli v říjnu 1944 vysazeni poblíž Loun pod vedením Vasila Kiše. V této souvislosti vzpomíná na lounského hrdinu Karla Eiserta, který pomáhal nejen partyzánům, ale po celou válku také rodinám, jejichž muže zatklo či popravilo gestapo. V roce 1948 Věra Burešová absolvovala přírodovědeckou fakultu, obor farmacie. Pracovala jako lékárnice, v letech 1983-1993 vedla ústavní lékárnu ve vinohradské nemocnici. Se svým manželem, obchodním zástupcem československých podniků, absolvovala dva zahraniční pobyty, v letech 1960 a 1961 v Belgii a v letech 1968 a 1969 v Řecku. Vychovala dvě děti.