„Už mi hrozilo, že musim jít normálně na vojnu, ale naštěstí mě muj nevlastní tatínek doktor Vladimír Doležal tenkrát odvlekl k nějakému svému příteli psychiatrovi a tam se mě zeptali, co mi je. A já jsem řekl, že nic, v domnění, že když budu předstírat, že mi nic není, že budu považován za blázna. A oni řekli: ,Když vám nic není, tak jděte pryč.‘ Tak jsem řek, že jsem se pokusil o sebevraždu. A nejvíc mi pomohlo, paradoxně, to je naprosto šílená historka, nejvíc mi pomohlo to, že moje babička, prosim, mojí matky matka, asi ve třiceti letech spáchala sebevraždu. Protože byla nešťastná a protože byla alkoholička. A já když jsem řek, že se mi babička oběsila, tak to byla největší síla, proč mě teda internovali. Prostě považovali, že jsem toho taky schopnej, dali mi odklad na rok a v tom roce už jsem chodil pravidelně k psychiatrovi. Podařilo se mi to nafingovat docela dobře a pak jsem dostal modrou knížku na hlavu. Což je teda jedno z největších vítězství, kterých jsem v životě dosáh. Těžko vám budu tvrdit, že nejsem blázen, protože to je charakteristika všech, co jsou opravdu blázni, takže tvrdim, že blázen jsem.“ - Tazatel: „Takže jste to teda jako nemusel dohrát až do toho pokusu o sebevraždu, jako to dělala spousta jiných?“ - „Ne. Ale musel jsem to dohrát do šílenejch situací, který byly u odvodu. To mi poradil jeden kamarád, že když u odvodu neřeknu ani slovo, že mám naprosto stoprocentně modrou knihu. Tak jsem opravdu se snažil neříct ani slovo, což jsem nevydržel až do konce, protože to opravdu nešlo, nicméně mně ten pan plukovník, nebo co to bylo, řikal: ,Co se to s váma stalo?‘ Protože si mě pamatoval z toho předtim, když jsem tam byl takovej ještě normálnější. A oni opravdu poslali mě na přezkum. To bylo vynikající v tom, že ten přezkum byl v létě. Takže v létě mě zavřeli do vojenský nemocnice do psychiatrického oddělení, tam jsem asi čtrnáct dní byl, ale protože já jsem měl diagnózu, že mám deprese na jaře a na podzim, tak nemohli nic najít, a když už se dostanete do týhletý situace, tak už si to nikdo nelajsne, že vás na tu vojnu pustí. Oni opravdu napsali, že jsem blázen, a dali mi definitivně modrou knížku. A já jsem vyhrál tenhleten malej zápas svýho života a jsem rád, protože já bych se na tý vojně asi zbláznil, jako fakticky, protože to, co mi líčili kamarádi, který to štěstí neměli, tak to byl fakt hnus.“