Anna Butová

* 1928  †︎ 2020

  • „Když k nám přišli, tak já jsem stála s tatínkem u šicího stroje a ten Banderovec byl venku, ne vevnitř. A tatínek je dovnitř nechtěl pustit dovnitř a ten jeden říkal: 'pokaž je' a tatínek říkal 'polska policia? Jestli vy jste polska policia tak si běžte pro předsedu a předseda přijde s vámi tak já vás pustím.' Jenomže my jsme měli takového bláznivého Mitrofána, který hlídal les, náš les. Ten Mitrofán, když ti Banderovci vtrhli do kuchyně a tatínkovi pistoli dával k nosu, tak já jsem dělala rámus, brečela jsem. Bylo mi málo let. A tatínek mi říkal: Schovej se pod postel, to aby mě neviděli. Tatínek pod tím oknem stál dál. U toho šicího stroje. A já jsem tam vlezla s mou sestrou Miluškou a tam jsem usnula. Tak už nevím jaké to bylo, ale pak přišel tatínek a říkal, že pan Novák už je v Pánu. Tři rány dali do gůry a zabili Nováka.“

  • „Tatínek ho ustrojil jak panáka. Tatínek mu koupil oblek, boty, všechno. A když šel, tak mu říkal: ‚Grišo, běž přes Polsko.‘ A když on šel přes Polsko, tak potkal Sáru. Když se Sára s Grišou setkali, hned se zamilovali. A Sára byla naše. Pěkná holka.“

  • „Pepa jezdil do lesa a tahal dříví. Když jednou tahal se dvěma koňmi, nemohl to zdolat. Když koně táhl, oni se zatřepili za dva pařezy. Pepa jim chtěl pomoct, ale koně mu to nedovolili. A jak tahal koně, prasklo mu srdce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dvůr Králové nad Labem

    (audio)
    délka: 01:31:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Dvůr Králové nad Labem, 23.07.2020

    (audio)
    délka: 01:01:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdyby Grišu našli, rodinu by čekala jistá smrt

Anna Butová, dobové foto
Anna Butová, dobové foto
zdroj: Archiv Anny Butové

Anna Butová se narodila 13. srpna 1928 do rodiny Tomíčkových ve volyňské obci Kněhynky (někdy uváděné jako Kněhyninky) na Volyni v tehdejším Polsku. Její rodiče hospodařili na půdě o rozloze přes osmdesát hektarů a zaměstnávali také množství pomocníků a děveček pro práci v domácnosti. Anna chodila nejprve do polské školy v Kněhynkách a později nastoupila do české školy v Lucku, vzdáleném sedm kilometrů. Oblast během válečných let ovládali Sověti, od roku 1941 Němci a od roku 1944 Volyň definitivně připadla Sovětskému svazu. Annin otec Alexander Tomíček přišel o syna při práci v lese, a možná proto se rozhodl zachránit židovského chlapce jménem Griša. Tento uprchlík z Polska se pro svůj původ dostal do luckého ghetta a krátce poté, co ho čeští sedláci schovali u sebe ve stodole, byli všichni internovaní Židé popraveni. Grišu rodina ukrývala tři roky a nějaký čas schovávala před Němci také ruského zajatce. Po válce otec Grišu vypravil do Palestiny a už ho nikdy neviděl. Komunisté označili rodinu za kulaky, a rodiče pamětnice se proto rozhodli vrátit do Československa. Anna se však provdala za sovětského vojáka Fjodora Buta a do Československa se vrátila až v šedesátých letech. Pracovala v textilním podniku Tiba ve Dvoře Králové nad Labem. Ve Dvoře vychovala dvě dcery a syna. V roce 1995 se k ní dostal novinový inzerát, ve kterém jistý Cvi Goldgammer hledal své zachránce z války. Pamětnice mu zavolala a Cvi ji brzy pozval na návštěvu do Izraele. Ona se na cestu vydala v doprovodu vnučky a s Cvim společně strávili deset dní. V roce 1997 byla spolu se svým otcem (in memoriam) zařazena mezi Spravedlivé mezi národy, lidi, kteří se podíleli na záchraně Židů v letech druhé světové války. Anna Butová zemřela na konci srpna 2020 v Diakonii Dvůr Králové nad Labem.