Neparticipovat na režimu, neušpinit se
Roman Cajthaml se narodil v roce 1962 v Hořovicích u Berouna. Dětství prožil v Berouně a u prarodičů v nedalekém Libečově. Tatínek, voják z povolání, sloužil v Československé lidové armádě a maminka, kariérní úřednice, se postupně vypracovala na místo ve Výboru lidové kontroly. V roce 1976 se rodina přestěhovala do Prahy. Rodiče se rozvedli a Roman svého tatínka vídal jen sporadicky. Přes poslech hudby a prodej vinylových desek ze Západu, jež s bratrem získávali z Velké Británie výměnou za československá alba, se seznámil s Ivanem Wünschem, přes kterého se mu otevřel svět undergroundu. Bezstarostný, nevázaný život v prostředí pražského undergroundu skončil po studiích střední obchodní školy. Přišel povolávací rozkaz. Vojna spojená nutně s buzerací, nemožností o sobě rozhodovat a dalším participováním na režimu představovala pro mladíka „čerstvě osloveného evangeliem, máničku a pacifistu“ dva roky utrpení. Roman se rozhodl kasárnám za každou cenu vyhnout. Nastoupil náhradní vojenskou službu do ČKD. Přesto ho jako syna důstojníka z kádrově spolehlivé rodiny odvedli k raketovému útvaru. Své zařazení jako obsluha pasivního radiolokátoru u zbraně hromadného ničení strávil od počátku na marodce a záhy se rozhodl pro útěk. Podařilo se mu dostat z josefovské posádky, chytil stop do Prahy a s pasem, vojenskou knížkou a kontaktem na disent ve Varšavě se mu podařilo vycestovat do Polska. Ve Varšavě se skrýval s pomocí Výboru pro ochranu dělníků (KOR). Odmítl nabídku zástupce Spolkové republiky Německo o převezení za železnou oponu. Přes varování vyzval telegramem bratra k setkání, ale vzkaz zachytila Státní bezpečnost a na sjednané schůzce Romana zatkli. Od soudu nakonec vyvázl se dvěma lety odnětí svobody, které strávil v Bělušicích u Mostu. Po propuštění následovaly tři roky ochranného dohledu StB. Až do listopadu 1989 mohl pracovat jen v „obvyklých disidentských povoláních“, jako například v geodézii, jako topič nebo myč oken.