„Všechno se dělalo přes Bukala, on byl člověkem, který na nás naváděl spojku. Přestože tam byla paní Jünglingová, tak její manžel posílal věci Bukalovi. My jsme zprávy dostávali takovým zajímavým způsobem. Přicházely z Ludwigsburgu ve vlaku Praha–Paříž. My jsme věděli, že ve třetím vagonu na záchodě pod zrcadlem máme zprávy pro nás. Tam jsme zároveň ukrývali naše zprávy pro Jünglinga, které on si vyzvedával v Ludwigsburgu. Takhle to fungovalo do té doby, než jsme zjistili, že je Bukal zavřený, což bylo pět měsíců přede mnou. Já jsem měl možnost slyšet, že jeho protokol byl velmi rozsáhlý a důkladný a že Bukal dostal patřičně zabrat. Jeho manželka totiž chodila k nám, když za ním chodila na návštěvu. Zajišťovala pro něho třeba náhradní brýle, které měl rozbité. Jednou poslali Bukalovo prádlo na vyčištění, a to bylo krvavé.“
„Bylo to někdy v roce 1948. Bukal bydlel na Riegrově ulici v Olomouci. Dali jsme si sraz. Já jsem mu řekl, že jsem si vše rozmyslel a že do toho půjdu s nimi. Tak on mě seznámil s Františkem Kopeckým, manželi Kadlčíkovými – prostě s lidmi, se kterými budu mít co do činění. My jsme si později rozdělili úkoly. Začala se objevovat spojka ze Západu. Paní Jünglingová měla dvě malé děti a bylo slíbeno, že jí pomůžeme k útěku.“
„Jmenuji se Oldřich Čapka. Narodil jsem se 12. května 1922. Moji rodiče byli podstatně starší. Když jsem se narodil, tak mamince bylo 47 roků. Byl jsem nejmladší z pěti dětí, přičemž rozdíl mezi mnou a mojí nejstarší sestrou – byla narozená 1895 a já 1922 – byl poměrně velký.“
RNDr. Oldřich Čapka se narodil 12. května 1922 v Brně. Během okupace byl nuceně nasazen. V roce 1942 utekl z pracovního tábora totálního nasazení, za což byl následně zatčen a znovu poslán na otrocké práce. Po válce vystudoval v Brně Přírodovědeckou fakultu MU. Do zatčení pracoval jako asistent na lékařské fakultě v Olomouci. V roce 1947 uzavřel sňatek s Jaroslavou, roz. Vojáčkovou, se kterou vychovávali dceru (schovanku) Věru. V únoru 1952 odsouzen v rámci politického procesu O. Bukal a spol. k jedenácti letům těžkého žaláře. Skupina byla přes kurýry a tajnou schránku v rychlíku Praha-Paříž, kterou obsluhoval rovněž Oldřich Čapka, ve spojení s farářem CČS(H) a významným předúnorovým funkcionářem Československé strany národně socialistické A. Jünglingem, který v polovině roku 1948 uprchl do Německa, kde v utečeneckém táboře Ludwigsburg vykonával duchovní správu CČS(H) a zastával významné funkce v táborovém komitétu. Po zatčení jednoho z kurýrů byla činnost skupiny O. Bukal a spol. odhalena a jednotliví její členové postupně zatčeni a odsouzeni. Oldřich Čapka prošel řadou věznic i pracovních táborů; propuštěn byl na velkou amnestii prezidenta republiky v květnu 1960. Od roku 1990 je stále aktivní v brněnské pobočce KPV, významné funkce zastával i v Klubu stomiků. RNDr. Oldřich Čapka je laureátem Ceny Příběhů bezpráví za rok 2012.
