Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dimas Cecilium Castellanos Martí (* 1943)

• Narodil se 22. září 1943 ve městě Jiguaní, v Kubánské republice

• Je nezávislým novinářem a oponentem režimu na Kubě

• Od roku 1968 do 1970 pobýval v Sovětském svazu

• V 80. letech minulého století se účastnil války v Etiopii

• Vystudoval politologii, informační vědy, teologii a biblická studia

• Na konci 70. let působil jako vysokoškolský profesor marxistické filozofie na Vysoké škole v Havaně [Universidad de la Habana]

• V roce 2006 se rozhodl pracovat jako nezávislý novinář a politický analytik

• V roce 2001 začal spolupracovat s periodikem „Setkání na síti“ [Encuentro en la Red] a od roku 2011 píše články pro nezávislý internetový portál „Deník Kuby“ [Diario de Cuba]

• Je autorem více jak 500 článků a několika knih, jeho nejvýznamnější kniha se jmenuje „Nepovedená Revoluce“ [La Revolución Fracasada]

• Bydlí v Havaně, jeho manželka žije ve Španělsku

*** Český příběh následuje po španělském originále ***

“Siempre digo que, aunque se produzcan cambios mañana en el nombre, en el partido, cuando venga el pluripartidismo, si no hay cambio en los cubanos, Cuba no va a cambiar”, explica Dimas Cecilium Castellanos Martí la complejidad de la transformación necesaria de la sociedad para lograr un cambio hacia la democracia, a la cual valientemente contribuye como el periodista independiente.

El triunfo revolucionario

Dimas Cecilium Castellanos Martí nació en Jiguaní el 22 de septiembre 1943. Viene de un hogar humilde, su padre se dedicaba a la cosecha de tabaco y su madre era vendedora de puerta en puerta. Desde sus siete años Dimas acompañaba a su madre tocando las puertas ofreciendo bisutería y prendas de vestir, por tal motivo desatendió su educación. El padre de Dimas era del antiguo Partido Comunista de Cuba, lo que influenció la formación política de Dimas significativamente. En la segunda mitad de los años 1950 se incorporó a las actividades de la sociedad socialista, como todos los jóvenes y vivió con entusiasmo el triunfo de la Revolución[1] en el año 1959. Dimas era el presidente de la “Juventud Socialista”[2] de la cual pasó al “Partido Socialista Popular”[3], esto le permitió estudiar en la escuela nacional del partido en la Habana y especializarse en la política. Pronto le nombraron el financiero del “Partido Socialista Popular”[4] en Bayamo y empezó su carrera con seguidas promociones.

Organizaciones Revolucionarias Integradas

En el año 1962 Dimas participó en el congreso fundacional de la Unión de Jóvenes Comunistas. Dimas era también miembro de las Organizaciones Revolucionarias Integradas [ORI][5], la primera plataforma política que une los movimientos revolucionarios. Durante su membresía en la ORI Dimas se percató, de que no todos los comunistas siguen la ideología. Cuando Fidel Pompa[6] del Partido Socialista Popular proclama, que sus compañeros fidelistas del Movimiento 26 de Julio[7] son “unos gordos de la mierda” por la repartición de las casas para los oficiales importantes, Fidel Castro le castiga inmediatamente. Dimas recuerda el discurso de Fidel Castro: “Fidel mintió en ese momento, dijo que este hombre estaba metido debajo de la cama cuando los otros luchaban por la Revolución, pero no es cierto, Fidel Pompa era un luchador”. En aquella época Dimas trabajaba como el organizador de la Unión de los Jóvenes Comunistas del Oriente, pronto empezó a tener problemas por sus dudas sobre el régimen comunista. En 1964 se quedó sin trabajo, sin sustento. Su amigo, jefe de los soldados, le ayudó con la apelación y finalmente asignaron a Dimas un puesto, en el área de construcción de vivienda, apoyada por la Unión Soviética.

Los varones estudian cuando son grandes

Dimas recuerda que su padre siempre decía: “Los varones estudian cuando son grandes”, y así era en el caso de Dimas, empezó a estudiar a la edad de 22 años. Gracias al programa de Fidel Castro de la escolarización nacional, Dimas pudo acudir a las instituciones educativas y pasar por la secundaria, la preparatoria y la universidad solo en tres años. En 1968 lo enviaron a estudiar la metalurgia en Rusia, debido a que Fidel Castro decidió promover Cuba como la superpotencia del acero. Dimas rememora la ocupación Checoslovaca por las tropas rusas en el año 1968, durante aquel periodo vivía en la Unión Soviética: “Había subdesarrollo, violencia, aquello no era nada que se pareciera a lo que mi padre creía que era el paraíso comunista”. Regresando a Cuba decidió estudiar ciencias políticas con especialidad en filosofía, elección de la cual casi no se graduó en la Universidad de la Habana debido a los discursos con el régimen. Gracias a un viejo amigo entró como profesor de Filosofía Marxista en la Universidad de la Habana. Dimas describe el contenido de su cátedra: “Si todo el desarrollo depende de las contradicciones, cada etapa supera a otra, no puede ser que esta, en la que estamos es la definitiva, esto tiene que tener otro desenlace…Hasta que un día me expulsaron”.

De la guerra a la biblioteca

Dimas siempre ha querido ir a una misión internacional y recuerda su servicio en Etiopia en la primera mitad de los años 1980: “Agradezco a la vida poder ir, porque fue la experiencia más trágica que he visto en mi vida. Ahí conocí lo que era una guerra”, y añade con la tristeza: “¡guerra donde nunca debimos de haber ido, nunca ningún cubano debió de morir y sacrificarse”! Dimas describe las batallas en Etiopia como horrorosas, durante las cuales han muerto muchas personas innecesariamente. Después de la misión a Dimas quedó claro que el sistema socialista no sirve y aparte es antihumano. Cuando regresó de África, le repusieron el trabajo en la biblioteca del Departamento de Ciencia y Tecnología. Allí empezó a leer mucho, elaborar síntesis políticas y entre todo hacer las traducciones del ruso al español. Pronto, en 1991, le ofrecieron el puesto de jefe del Departamento de Ciencia y Tecnología, por su convicción y experiencia con el comunismo se negó, incluso rechazó pagar el cobro del sindicato y participar como voluntario en los trabajos comunes. Cuando se fundó a principios de 1990 la “Corriente Socialista Democrática”[8], Dimas se unió y con su compañera intentó crear un núcleo independiente dentro de la organización: “Empecé a correr la información en la institución con la intención de captar la gente para pactar el núcleo e irme. A uno que se lo di lo pasó a la Seguridad”, describe Dimas el incidente cuando le expulsaron de la corriente y también del Ministerio de Educación Superior, a donde ya nunca podría entrar ni cooperar con el Gobierno cubano.

El dinero es secundario

Cuando expulsaron a Dimas del sistema de empleos en Cuba, se quedó vendiendo ajo y cebolla en la calle: “En esta época estuve criando mi niño con mi esposa, estuvo difícil…un día me entró una corriente fuerte a mi cabeza: ´ocúpate de lo tuyo que del otro me ocupo yo´ y me di cuenta, que estoy sufriendo por la política y la filosofía y decidí hacer esto”. Dimas subraya que pudo dedicarse a la política y el periodismo gracias a su convicción de que la parte financiera no es importante para él: “El dinero es secundario, soy un hombre de bajo costo, consumo muchas cosas naturales y eso me permitía dedicarme a lo que me quería dedicar”. Dimas exitosamente colecta libros de todos tipos y logró tener más de 500 artículos publicados, entre ellos publicaciones en las universidades de México y Perú. Participó también en el libro “Cuba”, una guía de la cual es coautor y coeditor. Su libro “La Revolución Fracasada”, una colección de más de 80 artículos estructurado por el tema tiene un objetivo muy claro – entender la actual situación y promover el debate y reflexión entre los cubanos. Dimas es crítico con los partidos políticos opositores de la actualidad: “Soy de la idea que los partidos políticos que existen hoy de la oposición no tienen ningún sentido. Sentido está crear grupos para luchar por la democratización. Cuando haya libertad, se puede crear un sistema político democrático. En pueblo con mucho miedo no se puede”. Su opinión proviene de un incidente que vivió en el año 2006, cuando terminó con la política, debido al alegato de un compañero con las organizaciones socialistas internacionales, según el cual, Dimas era un agente preparando un golpe de estado. En ese instante decidió no participar en política nunca más y trabajar por cuenta propia, analizando la situación en Cuba, crear una base para la conciencia, para fortalecerla, para conocer la verdadera causa de Cuba.

La formación civil

Dimas, a sus 76 años, está finalizando su otro libro dedicado a la problemática de la formación cívica de los cubanos. Según Dimas, Cuba está muy débil en la responsabilidad ciudadana, debido al sistema totalitario y los dictadores de Cuba en toda su historia: “Los dictadores son actores y a su vez son consecuencia, han llegado al poder por esa débil formación cívica en Cuba”. Para Dimas no es posible cambiar Cuba por un país próspero y democrático, si no cambia la sociedad primero, porque los ciudadanos son los componentes de sí misma y en este momento cuentan con ciertas limitaciones para la transformación. Aunque ha sufrido muchas injusticias en su vida, nunca ha pensado emigrar: “Estoy luchando por un cambio en Cuba”. Dimas tiene la voluntad de crear conciencia en la sociedad, debido al cúmulo de conocimiento y experiencia al respeto, luego entonces, comprende es su deber aprovechar y cumplir con su misión - desmontar el sistema comunista. Para Dimas no tiene sentido derribar al régimen con un golpe de estado, en primer lugar tienen que cambiar los cubanos y la sociedad: “Ya empieza a despertar el pueblo adormitado durante tanto tiempo. Hay que preparar una élite – dónde la información no es monopolio - eso es el camino para cambiar Cuba”, describe Dimas lo importante que es involucrar al pueblo cubano en la transformación de Cuba.

 

[1] Revolución Cubana pasó en el año 1959. Se cayó el régimen de Fulgencio Batista y al poder entró Fidel Castro. Más información: https://concepto.de/revolucion-cubana/

[2] Juventud Socialista era la sección juvenil del Partido Socialista Popular. Más información:  https://www.ecured.cu/Juventud_Socialista

[3] Partido Socialista Popular era el partido sucesor del primer Partido Comunista de Cuba, fundado en el año 1925. Más información: https://esacademic.com/dic.nsf/eswiki/906114

[4] Más información aquí: https://www.ecured.cu/Partido_Socialista_Popular

[5] ORI fue la agrupación política, creada en julio de 1961, para reunir al Movimiento 26 de Julio de Fidel Castro, al Partido Socialista Popular (PSP) de Blas Roca y al Directorio Revolucionario 13 de marzo de Fauré Chomón. Más información: https://nuevitascuba.blogspot.com/2014/04/creacion-de-las-organizaciones.html

[6] Fidel Pompa era el miembro del Partido Socialista Popular y de la ORI. Más información sobre el incidente: https://books.google.com.mx/books?id=-YZ4CwAAQBAJ&pg=PT1385&lpg=PT1385&dq=fidel+pompa&source=bl&ots=n8gflWWhbZ&sig=ACfU3U0xiaaQZcblbB0VqLgAhzofoIxJ8g&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwj0gIL8lL7lAhUCLa0KHQGeAeMQ6AEwDHoECAgQAQ#v=onepage&q=fidel%20pompa&f=false

[7] Movimiento 26. de julio fue una organización política y militar cubana creada en 1955 por un grupo de revolucionarios dirigidos por Fidel Castro. Más información: https://www.ecured.cu/Movimiento_26_de_Julio

[8] Más información sobre la “Corriente Socialista Democrática”: https://www.cubaencuentro.com/opinion/articulos/democratizacion-de-cuba-vs-izquierda-democratica-329306

*** Český příběh ***

„Vždy tvrdím, že i kdyby dnes nastaly změny, ve straně, směrem k více stranictví, pokud se nezmění samotní Kubánci, Kuba se nikdy nezmění,“ vysvětluje Dimas Cecilium Castellanos Martí potřebu přeměny celé společnosti, aby mohlo být dosaženo demokracie, ke které Dimas neúnavně přispívá jako nezávislý novinář a analista.

Vítězství Revoluce

Dimas Cecilium Castellanos Martí se narodil v roce 1943 ve městě Jiguaní ve skromné rodině. Jeho otec se věnoval pěstování tabáku a jeho matka podomnímu prodeji, při kterém ji Dimas už od svých sedmi let doprovázel místo školní docházky. Dimasův otec byl členem původní Komunistické strany Kuby, což silně ovlivnilo Dimasovu výchovu – byly pro něj samozřejmostí komunistické principy a ideologie. Ve druhé polovině 50. let se přidal jako většina dospívajících k socialistické mládeži a radoval se s nimi z vítězství Kubánské Revoluce v roce 1959[1], kdy se k moci dostal Fidel Castro. Dimas se stal předsedou „Socialistické mládeže“ [Juventud Socialista][2], ze které přešel k „Lidové socialistické straně“ [Partido Socialista Popular][3], což mu následně umožnilo studovat politické vědy v Havaně. Brzy byl jmenován finančním ředitelem tehdejší „Lidové socialistické strany“ [Partido Socialista Popular][4] ve městě Bayamo a zahájil tak svou nadějnou kariéru.

Revoluční spojené organizace

V roce 1962 se Dimas podílel na založení „Svazu mladých komunistů“ [Unión de Jóvenes Comunistas] a také vstoupil do „Revolučních spojených organizací“ [Organizaciones Revolucionarias Integradas][5], nejdůležitější politické platformy sdružující všechna revoluční hnutí. Uvnitř organizace si ale začal uvědomovat, že ne všichni členové následují stejnou ideologii. Když Fidel Pompa[6] z „Lidové socialistické strany“ prohlásil, že jeho kolegové, zastánci Fidela Castra, z Hnutí 26. července[7] jsou kvůli netransparentnímu přidělování nových domů důležitým pohlavárům „tlustí sráči“, byl okamžitě potrestán. Dimas si zřetelně vybavuje Fidelův proslov: „V té chvíli Fidel lhal, prohlásil, že Pompa byl schovaný pod postelí, když ostatní statečně bojovali za Revoluci, ale to není pravda, Fidel Pompa byl odvážným bojovníkem.“ V té době Dimas zastával funkci pořadatele „Sdružení mladých komunistů západu“ [Unión de los Jóvenes Comunistas del Oriente], ale brzy začal mít problémy kvůli svým pochybnostem o komunistickém režimu, což v roce 1964 vyústilo ve ztrátu jeho zaměstnání. Jeden jeho známý, vysoká šarže u vojáků, pomohl Dimasovi s odvoláním, a nakonec mu mohlo být přiděleno místo v sektoru stavebnictví.

Muži studují, až když jsou dospělí

Dimas vzpomíná, že jeho otec vždy říkával: „Muži studují, až když jsou dospělí,“ a tak tomu bylo i v případě Dimase – začal studovat ve věku 22 let. Díky programu Fidela Castra s cílem zvýšit vzdělanost na národní úrovni mohl Dimas dokončit základní, střední i vysokou školu během tří let. V roce 1968 byl Dimas vyslán na studium metalurgie do Ruska, v té době se totiž Kuba prezentovala jako světová ocelářská velmoc. Dimas si vybavuje okupaci Československa v roce 1968, zrovna se nacházel v Sovětském svazu: „Viděl jsem zaostalost, násilí, nic z toho, co by se podobalo tomu, o čem snil můj otec jako o komunistickém ráji.“ Po návratu na Kubu se rozhodl pro studium politických věd se specializací v oboru filozofie, které ale málem nedokončil kvůli neshodám s režimem. Nakonec školu mohl dokončit a díky kamarádovi z dětství nastoupil jako profesor marxistické filozofie na Vysokou školu v Havaně [Universidad de la Habana]. „Pokud veškerý rozvoj závisí na protikladech, jedna etapa přebije druhou, není tedy možné, aby ta, ve které se nacházíme nyní, byla tou konečnou, musí přijít nějaké další pokračování, nějaká zásadní změna…no a jednoho krásného dne mě vyhodili,“ popisuje důvod odchodu z univerzity.

Z války do knihovny

Dimas si vždy přál zúčastnit se mezinárodní mise, a tak se v 80. letech podílel na kubánské misi v Etiopii: „Jsem vděčný svému osudu, že jsem mohl jet, i když to byla ta nejtragičtější zkušenost, co jsem kdy zažil. Tam jsem poznal, co je to válka,“ a smutně dodává: „válka, které jsme nikdy neměli být součástí, ve které nikdy neměli zahynout Kubánci ani nikdo jiný!“ Dimas popisuje boje v Etiopii jako hrůzostrašné, bylo zde zmařeno mnoho lidských životů. Po této zkušenosti bylo Dimasovi jasné, že socialismus nefunguje, a navíc se uchyluje k nelidskému zacházení. Když se vrátil z Afriky, nabídli Dimasovi místo v knihovně na „Odboru pro vědu a technologii“ [Departamento de Ciencia y Tecnología], kde začal hodně číst, vypracovávat politické analýzy a překládat z ruštiny do španělštiny. V roce 1991 ho chtěli povýšit na vedoucího tohoto odboru, ale Dimas z přesvědčení nepřijal. Dále odmítl platit povinné odborové příspěvky a účastnit se dobrovolnických prací. Když bylo v roce 1990 založeno „Demokratické socialistické hnutí“ [Corriente Socialista Democrática][8], Dimas se stal jejím členem a s kolegyní se pokusili vytvořit nezávislé sdružení v rámci hnutí: „Začal jsem šířit informace po organizaci, chtěli jsme získat na naši stranu co nejvíce členů a založit opoziční organizaci. Jedna osoba nás ale nahlásila na Státní bezpečnost,“ popisuje Dimas situaci, kdy byl vypovězen nejen z hnutí, ale navždy i z půdy Ministerstva vzdělání a dalších vládních organizací.

Peníze jsou druhořadé

Kvůli incidentu v „Demokratickém socialistickém hnutí“ vyloučili Dimase i ze systému pracovních míst, a tak začal prodávat na ulici česnek a cibuli: „Zrovna jsme s manželkou vychovávali našeho malého syna, když mi náhle prolétlo hlavou: ´postarej se o tvoje, já se postarám o ostatní´ a uvědomil jsem si, že jediné, co chci dělat, je věnovat se politice a filozofii.“ Dimas ale zdůrazňuje, že se mohl takto rozhodnout jen díky svému přesvědčení, že peníze nejsou důležité: „Peníze jsou druhořadé, jsem člověk s nízkými výdaji, využívám naplno to, co nám dá příroda, a jen díky tomu jsem mohl začít dělat to, co jsem doopravdy chtěl.“ Dimas je úspěšným sběratelem knih a autorem přes 500 publikovaných článků, mezi ně patří také publikace na vysokých školách v Mexiku a Peru. Podílel se také na přípravě průvodce „Kuba“ [Cuba], jehož je spoluautorem a koeditorem. Jeho nejznámější kniha “Nepovedená Revoluce“ [La Revolución Fracasada], kompilát z více než 80 příspěvků, má jednoznačný cíl – porozumět současnosti a podnítit k debatě a úvahám mezi kubánským lidem. I když se vždy věnoval politice, je kritický k současným politickým stranám: „Jsem zastáncem názoru, že současné opoziční strany jsou k ničemu. Smysl mají nezávislá hnutí a skupiny s cílem demokratizovat zemi. Až když bude existovat svoboda a demokracie, může se vytvořit nějaký politický systém. Ve společnosti, kde vládne strach, to není možné.“ Jeho postoj vychází z nepříjemného incidentu, kdy byl v roce 2006 jedním známým nařčen z přípravy státního převratu. Dimas se rozhodl nepodílet se nikdy více aktivně na politice, ale pracovat na volné noze, připravovat politické analýzy, posilovat občanskou odpovědnost a přiblížit všem Kubáncům skutečné problémy a situaci.

Občanská společnost

Ve svých 76 letech Dimas dokončuje další knihu, která se zabývá otázkami občanské společnosti. Co se týče občanské odpovědnosti, je podle Dimase Kuba velmi pozadu. Je tomu z důvodu totalitního systému a vládě diktátorů, kteří se dostali k moci: „Diktátoři jsou příčinou a zároveň následkem nevyvinuté občanské společnosti a její odpovědnosti.“ Podle Dimase není možně, aby se z Kuby stala svobodná a vzkvétající země, dokud se nezmění jedinci v ní: „Občané jsou její základní součástí, ale v současnosti nejsou Kubánci připraveni na změny a přeměnu systému.“ I když Dimas zažil spoustu pronásledování a zastrašování, nikdy ho nenapadlo z Kuby odejít: „Bojuji za to, aby se Kuba změnila.“ Dimasovým přáním je doslova rozebrat existující komunistický systém, skrze posilování povědomí a vzdělání občanů, k čemuž využívá své dosažené znalosti a zkušenosti. Podle Dimase by státní puč situaci nezměnil k lepšímu, jsou to Kubánci, kdo se musí změnit: „Lid, který byl dlouhodobě uspáván a ukolíbáván se začíná pomalu probouzet. Je ale potřeba připravit elitu, pro kterou nebude přístup k informacím omezen, to je ta správná cesta pro dosažení změn,“ popisuje Dimas důležitost začlenění kubánské společnosti do dění v zemi.

 

[1] Více informací o Kubánské revoluci naleznete zde: https://zoommagazin.iprima.cz/historie/pravnik-fidel-castro-vladl-kube-jako-diktator-pul-stoleti-ted-je-posmrti-zemre-i-revoluce

[2] Socialistická mládež. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.ecured.cu/Juventud_Socialista

[3] Lidová socialistická strana. Více informací ve španělském jazyce zde: https://esacademic.com/dic.nsf/eswiki/906114

[4] Více informací zde: https://www.ecured.cu/Partido_Socialista_Popular

[5] Revoluční spojené organizace bylo politické sdružení vytvořené v roce 1961, s cílem sjednotit revoluční skupiny: Hnutí 26. července Fidela Castra, Lidovou socialistickou stranu Blasa Rocy a Revoluční ředitelství 13. března Faurého Chomóna. Více informací ve španělském jazyce: https://nuevitascuba.blogspot.com/2014/04/creacion-de-las-organizaciones.html

[6] Fidel Pompa byl členem Lidové socialistické strany a následně Revolučních spojených organizací. Více informací o incidentu s Fidelem Castrem ve španělském jazyce zde: https://books.google.com.mx/books?id=-YZ4CwAAQBAJ&pg=PT1385&lpg=PT1385&dq=fidel+pompa&source=bl&ots=n8gflWWhbZ&sig=ACfU3U0xiaaQZcblbB0VqLgAhzofoIxJ8g&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwj0gIL8lL7lAhUCLa0KHQGeAeMQ6AEwDHoECAgQAQ#v=onepage&q=fidel%20pompa&f=false

[7] Hnutí 26. července bylo kubánské guerillové hnutí odpůrců diktátorského režimu Fulgencia Batisty pod velením Fidela Castra. Více informací zde: https://www.dejepis.com/fidel-castro/

[8] Více informací o hnutí ve španělském jazyce zde: https://www.cubaencuentro.com/opinion/articulos/democratizacion-de-cuba-vs-izquierda-democratica-329306