„No, měli jsme to dobrý ještě, protože tam to byla taková jako pěšinka, cesta moc nepoužívaná, a po jedné straně byla nová silnice, která ještě nebyla ani v mapách. Takže tam, zkrátka takhle, Rusi když přišli na Moravu, tak přitom je, byly tady ty lihovary a měly schovaný líh, vodku a tak dále. Říkali: ‚Prosím vás, vylijte to všechno, protože jak na to přijdou Rusi, tak je konec, oni vám to vypijou a fronta nepůjde.‘ No a tak to tak dopadlo. Takže se to tam zdrželo tři neděle. Tři neděle, jenže chudáci ženský kolem, no protože ožralí chlapi... a ženský musely být hodný, no... takže tam i znásilnili dvanáctiletý děvčata... Takže to byla taková smutná věc, přitom to byl nějakej patnáctiletej chlapec, kterej chodil a agitoval, aby to všechno vylili, aby ta fronta šla dál. No a oni na něj právě čekali, protože to byly tři fronty nějaký a ta jedna fronta tam zkrátka zůstala v tom alkoholu. Potom teda to bylo takový trošku horší, nějak jak šel ten transport, tak jim chcípala, oni tam měli i krávy, a chcípala jim kráva, tak chtěli novou. No tak přišli k nám a že nám vezmou krávu. Tak to tatínek říkal, no ale krávu a já nevím, z čeho budeme žít. Vždyť to už je jediný, co máme. Jídlo vyjedený, všechno. No tak potom to teda bylo špatný, protože tam byli dva, co se dohadovali skrz toto, a ten Rus to teda vzal a těsně nad hlavama jim střílel. Takže oni teda s sebou třískli na zem a bylo to štěstí, velký štěstí, že je nezasáhl... Pak už to bylo horší, protože když už to bylo zabraný, tak jim dali napít, no a přišli teda, já jsem samozřejmě, tatínek to přede mnou... ale byli tam dva Rusi, jeden starší, ten sbalil maminku, a ten mladší si dělal chuť na mě, no. Ale tatínek se ode mě nehnul, takže potom odešel...“
