Rubén Chababo

* 1962

  • „Vždy jsem zastával názor, že ti, kdo jsou zodpovědní za státní represi, se musí za své činy zodpovídat před soudem. Dnes se také domnívám, že přeživší velitelé ozbrojených skupin by měli veřejně přiznat újmu a následky, které jejich násilné činy způsobily. Tím neříkám, že je jimi napáchané násilí srovnatelné s násilím, které napáchal stát, pouze tvrdím, že by od nich mělo být toto přiznání očekáváno, protože by tak nedocenitelným způsobem příspěli k pochopení tohoto složitého historického období. Avšak ten, kdo takový názor vysloví v Argentině, je ostatními vnímán jako zastánce teorie dvou démonů, tedy teorii, podle které jsou obě strany stejně zodpovědné. Já nevěřím ani na dva, ani na tři démony. V Argentině neřádili žádní démoni, ale lidé. Domnívám se, že stát musí převzít odpovědnost za způsobené škody a že ti z občanské společnosti, kteří se dopustili jednání v rozporu se zákony ústavního státu, by také měli být souzeni a převzít odpovědnost za své činy.”

  • „Na rozdíl od jiných zemí v regionu nabízela myšlenku usmíření pouze pravicová část společnosti a katolická církev. Argentinské hnutí za lidská práva hájilo od počátku svého boje ospravedlnění pojmů pravdy a spravedlnosti s jasným vědomím, že obránci myšlenky usmíření nehledali nic jiného než prominutí a zapomnění napáchaných zločinů; a nutno říci, že se jim tato snaha v budoucnu vyplnila. Osobně věřím, že je nutno smířit se, avšak nikoliv s pachateli, ale s naší historií a bolestivou minulostí. Ale aby se tak stalo, musí být znovu nastolena pravda a spravedlnost. Nelze přijmout myšlenku usmíření bez toho, aniž by byla uznána újma, kterou společnost utrpěla.”

  • „Na rozdíl od Guatemaly nebo Salvadoru byla v Argentině síla represivního aparátu mířena na střední vrstvu a intelektuáy – na odborové pracovníky a organizované studenty – tedy na sociální skupiny, které umějí pozvednout svůj hlas a nechat se slyšet. Tady v Argentině zná každý právník, každý soudce, každý architekt, každý inženýr, každý psycholog, každý pedagog, každý lékař někoho, kdo tuto represi zažil na vlastní kůži. Instituce těchto profesí byly násilnou diktaturou ovládnuty, poškozeny a zmrzačeny. Chci tím říci, že násilí bylo soustředěno obzvlášť na sociální skupiny, které se umí odvolat na svá práva, a myslím, že tento fakt významně přispěl k tomu, aby po obnově demokracie nebyla jejich zkušenost minulosti zapomenuta. Neříkám, že to byl jediný důvod; říkám, že jde o jednu z proměnných, kterou je třeba vzít v úvahu, abychom pochopili, proč má historická paměť ve společenském prostoru a veřejných debatách takovou váhu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rosario, 24.09.2015

    (audio)
    délka: 01:17:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je nutné aktivně pracovat s dilematy, která se dějí v přítomném čase

Rubén Chababo
Rubén Chababo
zdroj: Pamět národa - Archiv

Rubén Chababo (*1962, Rosario) je profesorem literatury na Národní univerzitě v Rosariu, kde vyučuje každoroční seminář o paměti a lidských právech. Je také profesorem magisterského studia kulturních studií na Národní univerzitě v Rosariu a členem kolumbijského Poradního výboru Národního centra historické paměti Bogoty. Působí rovněž jako generální koordinátor pro lidská práva magistrátu Rosaria a řídí redakci Fakulty humanitních studií a umění. Vedl kurzy a přednášky na různých národních i zahraničních univerzitách o tématu současné historické paměti a souvisejících dilematech. V letech 2002 až 2014 byl ředitelem Muzea Paměti města Rosario, jedné z prvních muzejních institucí věnujících se problematice státního terorismu v Argentině.