To, co dělám, podobá se obrazu...
Jiří Chadima se narodil 6. června 1923 jako druhý syn zkušeného vojáka, který, stejně jako jeho žena, vyšel z těžkých životních podmínek. Navíc prožil ve vojenské uniformě značnou část života, což poznamenalo i jeho celkový přístup k životu. Mladého Jiřího Chadimu formovalo jak otcovo silné sociální cítění, tak jeho vojenská říznost. Na uměleckou dráhu ho přivedla šťastná náhoda: v době, kdy dozrál do studentského věku, byla v Praze otevřena pokusná střední škola Atheneum. Fungovala jen krátce, v letech 1936-1941, ale tamější profesor výtvarné výchovy František Sembdner v něm probudil umělecké sklony a tím ovlivnil jeho životní dráhu. Následovalo studium na Státní grafické škole, kde jej také zastihlo Pražské povstání. S několika dalšími kamarády se zapojil do Zpravodajské brigády, což byla u nás jedna z významných a úspěšných podzemních organizací za války. Byla strukturována a řízena ve vojenském duchu. Mezi její činnosti patřil mimo jiné sběr a předávání zpravodajských informací zahraničnímu odboji. Po válce pamětník navázal na předchozí studia, byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. V roce 1946 jej přivedlo pravděpodobně jeho sociální cítění do komunistické strany, kde byl dokonce předsedou jedné ze stranických organizací ve Svazu výtvarníků. Všechny stranické organizace výtvarníků se přihlásily k myšlenkám Pražského jara. Po potlačení hnutí zásahem armád Varšavské smlouvy přišlo období husákovské normalizace a v jeho rámci zúčtování s „nepřátelskými živly“. Jiří Chadima byl vyškrtnut ze strany a vyloučen z Fondu výtvarných umění. Zatímco původní Ústřední svaz československých výtvarných umělců (ÚSČSVU), jehož byl členem, byl zrušen, do nově zřízeného Svazu československých výtvarných umělců mu byl odepřen vstup. Od té doby se živil na volné noze a podařilo se mu získat uznání v zahraničí.