Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jiří Charousek (* 1966)

• narozen 11. dubna 1966 v Praze

• matka Marie Charousková 26. srpna 1968 zavražděna sovětskými okupanty

• o její smrti se ve veřejném prostoru ani v rodině nemluvilo

• absolvent Strojní fakulty ČVUT, kterou studovala i matka Marie v době úmrtí

• až po sametové revoluci se dozvěděl podrobnosti tragédie

• v roce 2024 žil ve Vraném nad Vltavou

Během srpnové invaze roku 1968 a v následujících dnech po ní se v ulicích umíralo. Komunističtí funkcionáři – mnohdy ve spolupráci s StB – pak potřebovali vraždy i smrtelné nehody ututlat, přeživší rodinné příslušníky zastrašit a případně i potrestat. A tak nejenže Jiří Charousek svou matku nikdy nepoznal, ale až do pádu totality pořádně nevěděl, co se ten den ve skutečnosti stalo…

Vždycky byla snaha toto téma vytěsnit

Jiří Charousek se narodil 11. dubna 1966 v Praze. Jeho matka Marie (rozená Srbová) v té době studovala Strojní fakultu ČVUT, otec Vladimír pracoval jako technolog v podniku Mikrotechna. Jiří vyrůstal na Zbraslavi, v domě prarodičů Charouskových, Julie a Bohumila. Rodiče se seznámili skrze létání, kterému se oba věnovali. Otec působil i jako instruktor, Marie byla jeho žákyní. Vzali se v roce 1964. Jiří svou matku nikdy poznal, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy – v pondělí 26. srpna 1968 – šla do školy kvůli své diplomové práci. Tu však nakonec nikdy neobhájila...

Na Klárově po ní zcela bezdůvodně začal střílet sovětský voják ze samopalu. Marie Charousková zemřela ještě ten den v nemocnici. Vrah – v souladu s propagandou a sílící prosovětskou pookupační agitací – vyvázl bez trestu. Jiří Charousek měl tou dobou dva roky, a svou matku tedy nestihl poznat. Nicméně ani v pozdějších letech se o incidentu nic nedozvěděl – z rodinné tragédie se stalo velké rodinné tabu. „Tatínek se mnou o tom nikdy nedokázal mluvit. […] Nikdy mi to neřekli. Vždycky byla snaha toto téma vytěsnit a nikdy s tátou jsme to neprobírali,“ vzpomíná Jiří Charousek a dodává: „Byl jsem směrován k tomu, že jsme rodina tak, jak jsme.“

Buď, anebo

Historik Daniel Povolný uvádí, že jen do konce roku 1968 si okupace vyžádala životy přinejmenším 122 československých občanů.[1] Mnozí z nich byli – tak jako Marie Charousková – zastřeleni, další se stali oběťmi tragických (nejen dopravních) nehod zaviněných okupanty. Viníci zůstali nepotrestáni a zpravidla se ani nehledali. Na oběti se mělo zapomenout. Například v dochované archiválii (takzvané Denní zprávě o událostech souvisejících s pobytem vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR za období od 21. 8. – 17. 12. 1968) jen lakonicky stojí: „Dne 26. 8. 1968 v 8.30 hod. byla v prostoru Klárova, Praha 1, zastřelena okupačními vojsky Marie Charousková, nar. 1942, bytem Zbraslav.“[2]

O těchto událostech se z politických důvodů nesmělo ve veřejném prostoru mluvit, což jen posílilo tabuizaci celé věci v rodinném kruhu. Mimoto, za vraždu matky hrozily sankce ovdovělému otci. „Táta byl perzekvovanej, co potom říkal, tak v práci měl stopku v postupu. Mohl dělat odbornou technickou činnost, ale údajně mu řekli, že si může vybrat: buďto bude dělat to, co mu dají, anebo že bude úplně zlikvidovaný tím, že jej odsunou, odstaví z technické funkce, kterou měl. On se věnoval lítání a myslím si, že tím tak nějak utíkal – byl hodně na letišti. Já si pamatuju, že jsem hodně času trávil jenom s babičkou a s dědou. Bylo to takové zvláštní,“ vypráví Jiří Charousek. Matčina tragická smrt navíc zpřetrhala vazby s jejími rodiči.

Člověka postavili do role, že nemá žádná práva

Po základní škole, počátkem osmdesátých let, se Jiří vyučil mechanikem-seřizovačem obráběcích strojů a linek a následně pokračoval ve vzdělání na Strojní fakultě ČVUT, kterou studovala i jeho matka Marie. Byť se politicky nijak neangažoval, jednou skončil u výslechu StB. Stalo se tak poté, co jej jeden z tajných uviděl u Lennonovy zdi. „Bylo to minimálně na hodinu, možná ještě dýl. Různě se ptali a vyzvídali. Detaily už si úplně nepamatuju,“ vypráví pamětník a dodává: „Měl jsem strach. Oni to dokázali podat tak, aby člověku vysvětlili, jaká je situace, jak se věci mají, kdo je kdo. Člověka postavili do role, že nemá žádná práva, a pokud chce ještě někdy vyjít odtamtud ven, tak musí udělat bůhvíco.“ Incident však naštěstí neměl žádnou další dohru.

Během roku 1989 se Jiří Charousek – v té době vysokoškolský student – účastnil revolučního dění spíše sporadicky. V té době měl malou dceru. „Člověk dával bacha, aby se do ničeho nepřimotal,“ říká. „A určitou ostražitost jsem měl vypěstovanou,“ dodává. Samotný pád režimu přivítal s otevřenou náručí, i když z polistopadového politického vývoje cítí jisté zklamání. Po úspěšném absolvování ČVUT pracoval ve společnosti zahraničního obchodu, díky čemuž procestoval kus světa.

Po sametové revoluci dostali pozůstalí odškodnění za tragické úmrtí Marie Charouskové a především – celý případ se konečně necenzurovaně otevřel. „Když probíhaly různé zprávy a odkrývala se minulost a historie, tak teprve potom jsem to nějakým způsobem začal vnímat a získávat informace. Před tím to téma vůbec v rodině nebylo otevřené, nikdy jsme se o tom nebavili,“ uzavírá své vyprávění Jiří Charousek. Jméno jeho matky dnes připomíná pamětní deska na Klárově, nedaleko od místa činu.

 

[1] Zdroj: Publikace Vojenské řešení pražského jara 1968 (Daniel Povolný, Vojenský historický ústav Praha). K 15. 7. dostupné z: https://www.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/publikace/vojenska-historie/21-prazske-jaro_iidil_internet.pdf

[2] Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dokument mezi Dodatečnými materiály.