Albína Charvátová

"A teď přišli: 'Je konec války, je mír!' A my šli na náměstí. A tam byli ti študáci, středoškoláci. A teď vyhazovali obrazy z radnice, já myslela, že to jsou nějací svatí, Hitler a to. No a pak začali hrát hymnu. A teď ze všech stran Němci, samopaly, a akorát u věže ta ulice byla volná. Tak to jsem zažila. Teď ti lidi, tam padl nějaký pán, takový šedivý, po něm šlapali, všechno to utíkalo do toho. Ale říkali, že ten velitel dal zákaz střílení, jinak by to... že už to nemělo cenu."

"No tak, ono se nic nedělo. A když byl nálet, tak to jsme se střídali, vždycky někdo na takový – jestli jste to viděli ve filmu starém – se do toho tlouklo, místo jako teď se zvoní, tak do toho, i na přestávku. Tak jsme šli ven, do krytu, ale v krytu jsme nebyli, to bývala krásně modrá obloha, takovíhle ti bombardáči, jak byli, jsme se na ně koukali. Tak my jsme byli docela rádi, že se ulijeme."