Josef Chrástka

* 1940

  • "Rád bych se vrátil k tatínkovi a jeho trafice. Vždycky, když bylo výročí TGM nebo prezidenta Beneše, tak vždy se ve výloze krámku udělala výzdoba. Ať už to bylo výročí úmrtí nebo narození prezidenta Masaryka, vždy to znázornil ve výloze, což se místním funkcionářům nelíbilo. A tlačili na něho, aby to tam nevystavoval. Ale tatínek byl dost svérázný a nenechal si v tom poroučet, tak v tom pokračoval dál. Tlak byl na něj značný, nakonec mu v roce 1951 trafiku znárodnili a nechali ho tam jako prodavače. A samozřejmě mu nařídili, že musí odebírat denní tisk a knihy. On řekl, že je trafikant a bude prodávat jenom tabák a že ty propagandistický lži prodávat nebude. Tak to dopadlo tak, že mu udělali inventuru, přestože každý půl rok byly inventury v pořádku, tak ta poslední inventura našla manko 70 tisíc a tatínkovi trafiku zavřeli a byl postaven před soud."

  • "Jeden z velkých silných zážitků, když jsme se nastěhovali do Volar, nedaleko našeho domečku byly tři bunkry, byly to stanoviště protileteckých kulometů a všude kolem byly rozházené prázdné vystřílené nábojnice. Sem tam tam byl i nějaký ten ostrý nevybuchlý granát. Ještě teď mám před očima ty dvě dětská tělíčka zakrytý prostěradlem, kde děti si tam hrály, našly tam nějaký ten granát, který explodoval a jednomu to utrhlo ruce a oba měli těžká zranění, kterým podlehli."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha

    (audio)
    délka: 02:19:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 06.09.2019

    (audio)
    délka: 02:12:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Aš, 31.07.2023

    (audio)
    délka: 34:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 4

    Aš, 31.08.2023

    (audio)
    délka: 43:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Šumava zůstala mým osudem

Josef Chrástka v roce 1959 při své první službě jako strojvůdce, Volary
Josef Chrástka v roce 1959 při své první službě jako strojvůdce, Volary
zdroj: archiv pamětníka

Josef Chrástka se narodil 19. února 1940 v Trhových Svinech. Maminka jej měla za svobodna, což v té době nebyla jednoduchá věc. Když spojenci bombardovali České Budějovice, bylo mu 5 let. S matkou a nevlastním otcem bydleli tehdy v Suchém Vrbném. Po osvobození získala rodina bydlení v opuštěném zdevastovaném domku ve Volarech. Nevlastní otec Ladislav Filek provozoval na vlakovém nádraží bufet, později trafiku. Tu mu komunisté po nástupu k moci sebrali. Od tatínka dostal Josef Chrástka svůj první fotoaparát. Vyučil se strojvedoucím v Českých Velenicích. Začínal ve Volarech, nejprve v dílně, potom jako topič na parní lokomotivě. Jezdil na lokotraktorech, na nákladech, na páře, na motoráku. Na dráze potkal také svoji budoucí ženu. V roce 1968 přešel do stanice Cheb. Zde zažili s manželkou Marií invazi vojsk Varšavské smlouvy. V roce 1986 přešel do depa Rakovník. Po odchodu do důchodu pracoval jako průvodce v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Na Šumavu se celý život vracel jako vášnivý fotograf. Ve snímcích zachycoval proměny šumavské krajiny, její půvab a poezii. V roce 2021 měl v Rakovníku zatím poslední výstavu Šumavská odysea. V roce 2023 žil s manželkou v Aši.