Marie Damborská

„Nesmělo se ty komunisty moc dráždit. Oni (P. Ondřej Damborský) dycky říkali: ‚Aby mně za nejakou blbost vzali souhlas, o to nestojím.‘ Církevní tajemníci chodili po farách třeba aj v týdnu a většinou došli ve středu. A tak, když ten tajemník došel, nebo jednú byla aj tajemnice ve Vyškově. Kyprá žena, jak dyž ju vidím. Průhlednú halenku, to se tak ještě načinčanila a taky teda tam došla a strýček nebyli doma, tak já jsem musela najít téma, jak ju zabavit. A tady zasej v Břeclavi, to už jsme byli v Pavlovicích, zas byl nejakej hereckej činovník, hrával divadlo. A on mně popovídal a hodina utekla jak nic teda … Tak jsem jich taky tak občas zažila.“ – „Ale říkáte, že jste ju musela zabavit. To znamená, že ona přišla a sedla si a dala si kafe …“ – „Ano, a řekla: ‚Když pan farář není doma, tak su tady.‘“

„Na Velehradě v osmašedesátým roku bylo veliký shromáždění kněží, a to bylo setkání kněží po tej době od teho osmačtyřicátýho roku do osmašedesátého, kdy vlastně se těžko dalo něco dělat, a v tym osmašedesátým už se… jmenovalo se to Dílo koncilové obnovy. To už bylo po koncilu a tam se to mělo všecko. Tady se nic nevědělo o druhém vatikánském koncilu. Tenkrát strýček dojeli tak šťastnej, no oni byli tak nadšenej, že… to bylo v dubnu, bylo to po Velikonocích hned. Ono se doteď o tom mluví, jak to bylo krásně zavedený. Jenomže potom přišel srpen, ruská vojska… no právě. První zakázali, to bylo už ustanovený, byly tam stanovy, to Dílo koncilové obnovy, a to bylo první, co okamžitě zakázali.“