Když není udavače, není soudce
Marie Damborská se narodila 12. prosince 1927 v Kobylí na Břeclavsku. Tatínkův bratr Ondřej Damborský byl v roce 1937 vysvěcen na kněze a Marie na jeho primici přednášela uvítání v rodné obci. O jedenáct let později, poté, co vystudovala obchodní školu v Hodoníně, k němu nastoupila jako farní hospodyně do Břeclavi. Do farnosti přišli v únoru 1948, byli svědky mnoha zatčení a vyslýchání v souvislosti s přechodem blízkých hranic do Rakouska. Církevní úřady vnímaly působení pátera Damborského v pohraniční obci jako „rizikové“, a tak se v roce 1952 Marie stěhovala do Doubravníku na Tišnovsku. Tady vydrželi šest let, než byli přeloženi do Dražovic na Vyškovsku. Dostali se do klidné farnosti a Marie tady pracovala až do roku 1969, kdy byl kněz přeložen do Velkých Pavlovic na Břeclavsku. Po úmrtí strýce Marie přijala místo jako farní hospodyně v Drásově u P. Františka Nestrojila. S farností prožívala sametovou revoluci i příchod svobody do křesťanského prostředí. Knězi na faře pomáhala do svých osmdesáti let. Žije v kruhu široké rodiny v Kobylí.