Jindřiška Deáková

„My jsme se všichni obyvatelé domu museli schovat ve sklepě. Když jsme tam přišli, tak tam byl doktor s rodinou – u něj byla maminka, tchyně a jeho žena. A ta učitelka tam přivedla cizího chlapa, kterého jsme neznali. Až teprve tam jsme se dozvěděli, že to je partyzán, kterého jsme tam měli celou zimu schovaného. Maminka div neomdlela. Říkala, že kdyby to věděla, že by to byla její smrt. Protože esesáci začali dělat denně prohlídky. V noci nás vzbudili, museli jsme se z celého baráku shromáždit v jedné místnosti a maminka jako domácí musela vzít všechny klíče a otvírat všechny dveře. Oni všechno prohledávali – dva vojáci a důstojník chodil s nimi. Maminka s nimi přišla až nahoru do podkroví, kde učitelka v pokoji schovávala toho partyzána. Byla to neděle. Vojáci všechno prohlédli a přišli ke dveřím učitelky. Maminka říkala, že učitelka je svobodná a jezdí na neděli k rodičům, takže to je zamčené a nemůže je tam pustit, protože nemá od toho pokoje klíče. Maminka uměla dobře německy, protože se učila u Žida, a Židé němčili, ty uměli všichni dobře německy. Tak ona se naučila v práci perfekt německy a mluvila s důstojníkem perfekt německy. Doktor měl německé jméno – Fridrich – takže ten důstojník už nebyl tak ostražitý. Mávl rukou, poslal vojáky pryč, odešel s maminkou pryč a nechtěl dveře otevřít. Kdyby ty dveře otevřel, tak nás tam postřílí, jak jsme tam byli – všechny do jednoho.“

„Němci si tam přivezli na tu verandu dvě stě padesát psů, německých vlčáků, kteří byli vycvičeni na hledání stop. Měli s sebou i vycvičené psovody. Celou noc tam psi vyli, tolik psů pohromadě bylo zavřených, tak jsme celé noci nespali. Ráno přijely náklaďáky a naložily psi a vojáky a jeli někam. Tam obestoupili kopec, udělali rojnici, že nemohl nikdo uniknout z lesa. Pročesávali ten les a chytali partyzány. To byli samí mladí kluci, kteří utíkali z nasazení na práci v Německu. Utíkali ke konci války třeba z Drážďan, po tom posledním strašlivém náletu přišli pěšky až do Rožnova. Schovávali se tam, protože kdyby je našli, tak by je Němci zase zavřeli. Potkali jsme, jak chytili kluka, vezli ho spoutaného, zbitého v krvi. Voják měl motorku s lodičkou a v té lodičce vezl toho chlapce.“