O věznění mého dědečka tatínek nikdy nemluvil, jenom mu tekly slzy
Alena Dixon se narodila 18. července 1957 v Sušici Karolině Trčkové, rozené Hosnedlové, a Petru Trčkovi. Tatínek pracoval jako řídící učitel, maminka se starala o domácnost a uklízela ve škole. Dědeček Petr Trčka byl ve Třebsku vedoucím místní organizace Československý Orel, aktivním členem Československé strany lidové a Okresní zemědělské organizace. Jako vlastník 12 ha odmítl vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD), načež byl 29. srpna 1952 zatčen StB. Výslechy probíhaly v okresní věznici v Příbrami a pak v Klatovech, kde byl obviněn z velezrady. Dne 18. června 1953 byl v Karlových Varech odsouzen k trestu smrti, ten byl pak změněn na odnětí svobody na doživotí. Po letech těžké práce v jáchymovských lágrech byl propuštěn na amnestii 10. května 1960. Alena Dixon vyrůstala v Jindřichovicích a poté v Kolinci, kde 21. srpna 1968 zažila okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Po studiích Střední pedagogické školy v Karlových Varech nemohla studovat vysokou školu, a tak v roce 1976 nastoupila rovnou do práce. Dostala umístěnku do Zvláštní internátní školy v Měcholupech, poté učila v Klatovech. V roce 1981 se provdala za Jaroslava Soukupa, narodily se jim dvě děti. Manžel s kamarády v roce 1982 sledovali v televizi německý rockový festival Rockpalast, načež přímo u nich doma následoval zásah StB. Alena Dixon po 17. listopadu 1989 v ulicích Klatov vylepovala plakáty Občanského fóra a chodila na jeho první schůzky. V červenci 2005 se provdala za Angličana Richarda Dixon. Osm let žili spolu ve městě Portsmouth. V době natáčení (2024) žila se svým manželem v domě svých předků v Kolinci.