Pavel Döllinger

„Tak jsem řekl, že takhle to dál nepůjde, a jel jsem do Českých Budějovic na krajský výbor KSČ. Říkal jsem si, nic nemůžu ztratit a na tábor jet chceme – když jsme tam byli loni, proč to nejde letos? Jel jsem přímo za tajemníkem. Řekl jsem mu, jaký máme potíže s předsedou MNV Kaplice a že nás to překvapuje, že nám ten tábor nechce dovolit. A on se ptal, odkud jsme, co děláme, a pak říká: ,To víte, v pohraniční je fůra táborů, který si říkaj, že jsou mládežnický oddíly, a my víme, že jsou to skauti.‘ A já se ptám: ,Co to je?‘ Neřekl jsem, že jsem ročník 1949. ,No, to je taková organizace, která nám tu dělá furt nepříjemnosti.‘“

„Martinu nám nevzali do školky. Napsali nám, že nesplňuje nějaký kritéria. Bylo zajímavý, že jsme oba pracovali ve školství. Manželka je kantorka a já jsem dělal taky ve školství. A já jsem napsal ředitelce školky dopis, že pokud mi nevemou holku do školky, že si zjistím, a že mám ty možnosti, jestli všechny děti byly vzatý podle toho paragrafu, splnily podmínky. Že oba pracujeme ve školství a že nevidím důvod, proč by nám neměli holku přijmout. Takže jsem určitým způsobem pohrozil. A tak nám holku do školky vzali.“

„Pak se mě ptali, jestli Owígo nechodí před klukama nahatej. Já jsem řekl, že ne. Protože tam byly tři prvky, co estébáci (měli). Buďto tě chytli na penězích nebo na politice nebo že jsi pedofil. Jiná možnost u estébáků nebyla. A když tě nechytli na ničem, tak tě prostě pronásledovali, jak se dalo.“

„To byly prostředky k výchově. Mě mrzí v týhletý době, že se teď určitým způsobem bere činnost oddílu spíš na první dojmy. Ale v některých oddílech se vytrácí výchova. Oddíl prvně měl vychovávat. Ale ať to byla táborová hra, tak to k něčemu muselo vychovat. Nebylo to jenom, že se zahraje, jsou bohatý kostýmy. Myšlenka, proč táborová hra je, mizí v některých těch táborech.“