Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Pavel Döllinger (* 1949)

• narozen 21. 6. 1949

• vyučený kuchař - práce na různých pozicích v jídelnách

• skaut, prošel několika oddíly, několik jich spoluzaložil a vedl, zejména v 70. letech

• několikrát vyslýchán StB kvůli práci s mládeží

• na konci 80. let spoluzaložil skautský časopis ČIN

• roku 1990 se stal předsedou obvodní rady Junáka

Životopis

Pavel Döllinger se narodil 21. června 1949 v Praze. Má o sedm let staršího bratra Antonína. Otec, také Antonín, byl funkcionář KSČ. Otec zemřel v roce 1954 (ve 49 letech) na srdeční mrtvici. Matka Kamila byla nejprve v domácnosti, po smrti manžela pracovala jako svačinářka. Pavel Döllinger se vyučil kuchařem, poté pracoval v hotelu Savoy.

Mladého kuchaře oslovila myšlenka skautingu. Aby čas práce lépe vyhovoval vedení oddílu, přešel do školních zařízení, kde pracovní doba a prázdniny kopírovaly akce oddílu. Do roku 1976 vařil ve škole na Zlíchově. V téže si dálkově dodělal dálkově maturitu na škole společného stravování. Poté pracoval jako vedoucí školní jídelny na ZDŠ Belojanisova (nyní Drtinova). Po roce 1989 pracoval opět jako šéf jídelny ve škole a poté v salesiánské komunitě.

Ve skautském prostředí poznal Pavel Döllinger i svou ženu Ludmilu, vedoucí 3. oddílu Statečné srdce, se kterou se v roce 1976 oženil. S manželkou má dvě děti, dceru Martinu a syna Tomáše.

Skauting

Ve čtrnácti letech Pavel Döllinger, inspirován foglarovkami, hledal oddíl. Jaroslav Foglar ho do oddílu nevzal, Döllinger si poté našel oddíl Seneca vedoucího Allana Gintela. Tam dostal přezdívku Minewakan. V roce 1965 přišel do 6. oddílu při Československé akademii věd vedoucího Jiřího Kafky – Owíga. Spolu s ním se pak věnoval vedení dětských oddílů v dalších letech. V roce 1966, v sedmnácti letech, založil Döllinger vlastní turistický oddíl jako externí vedoucí zájmového kroužku při Domě pionýrů a mládeže v Praze 5. V roce 1968 kvůli rozepřím s vedením obnovovaného Junáka vstoupili do Ligy lesní moudrosti pod Tábornickou unií, a ne do Junáka.

V roce 1968 nastoupil Pavel Döllinger na vojenskou základní službu v Praze. Vedení svého oddílu proto předal doktoru Stárkovi, náčelníkovi Ligy lesní moudrosti. Zároveň dostal nabídku z 56. skautského střediska Hiawatha, přijal ji a až do roku 1970 tam vedl oddíl vlčat, společně se Soňou Krčmovou (později Markovou).

Po zrušení Junáka v roce 1970 odmítl vstoupit do pionýrské organizace. Vrátil se tedy jako externí pracovník do Domu pionýrů a mládeže Prahy 5, kam převedl i 56. chlapecký oddíl střediska Hiawatha. Nový oddíl pod ODPM se nazýval Tuskarora a fungoval od roku 1970 do roku 1974. V roce 1974 plánovali tábor na československo-rusko-polské hranici u Ruského. Döllinger byl kvůli táboru odvezen na první výslech StB, která se obávala, že tábor má být mezinárodní akcí. Na nátlak StB byl tábor zrušen, podařilo se však uspořádat tábor na náhradním místě.

Při zvýšené pozornosti StB hledal Döllinger řešení, jak dále pokračovat v činnosti. V roce 1975 s pomocí rodičů bývalého oddílu Tuskarora vytvořil nový oddíl pod TJ Viktoria Žižkov. V roce 1978 oddíl získal číslo TOM 5090 a začal si říkat „Devadesátka“.

V roce 1977 založil Döllinger s dalšími vedoucími oddílů Obvodní svaz turistiky, který mohl organizovat tzv. cvičitelské kurzy pro vedoucí pod tělovýchovnou jednotou. V roce 1979 vytvořil uskupení oddílů „Liga Pěti“ spolu s dalšími oddíly z Prahy. Liga pěti fungovala společně a pořádala společné akce a závody. Záštitu nad uskupením mělo ČSOP. Po revoluci vznikly z Ligy pěti tři nová skautská střediska. Oddíl pod TJ Viktoria Žižkov vedl Döllinger až do roku 1985. Od té doby částečně pomáhal v 5. oddíle pod vedením Jiřího Langa – Špalíka. V roce 1988 spolu s Jiřím Kafkou – Owígem plánovali vydávání časopisu ČIN pro vedoucí „skautských“ oddílů. První číslo vyšlo v dubnu roku 1989 a od té doby vycházelo až do roku 2000.

Po roce 1989 se Pavel Döllinger začlenil do Junáka pod Obvodní radou Praha 2, kde se později stal předsedou rady.

Rozhovor natočil a příběh zpracoval Jan Havelka.