David D'Omni

„Vidím své rodiče a všechny rodiče mé generace, kteří studovali na kubánských školách a jsou inženýry chemie, jak prodávají buráky, nebo jsou inženýři, nebo jsou lékaři, jsou to studovaní lidé, mnozí z oborů jako jaderná fyzika a podobně, a řídí bicitaxi [bicykl upravený a sloužící jako taxi] v Havaně, absolvují tisíce zaměstnání. A vím, že na Kubě nemá cenu studovat kvůli titulu, který neuznávají nikde na světě. Potom odcestuješ do jiné země a musíš si nechat svůj diplom ověřit nebo znovu studovat. Takže já jsem dal přednost tomu, abych se sám učil svým vlastním tempem a způsobem, a pokračoval v pěstování znalostí. Dá se říct, že jsem hodně četl, že jsem se hodně kultivoval, ale nemám titul ani nic podobného, protože mě kubánský titul vůbec nezajímá.“

„Samozřejmě, že vzdělávání na Kubě je indoktrinované. Vždycky, už od mala jsem si všímal, že pokud bych o Revoluci mluvil hezky, nebo bych celou komunistickou ideologii Kubánské komunistické strany, kterou učili na školách, podporoval, dostal bych se o kousíček dál než ostatní. Už od dětství jsem si toho všímal. Že vychvalovat [guataconear], jak se u nás říká, postavu Fidela Castra bylo stejně tak dobré, aby ses dostál dál než ostatní.“

„Kuba je zvláštní země. Ohledně mileniálů a další těchto jmen, která jsou dávána různým generacím, generace Z a podobně. Kuba je zemí, kde se lidé mého věku nemohou považovat za mileniály, i když se narodili v 80. letech [1980], protože od vynálezu mobilu až do doby, kdy ho mohli používat Kubánci, uplynulo spoustu let. Tím chci říct, že náš vztah k realitě vychází od jiné generace. Pamatuji si, jak nás moje učitelky ve školce bily a pořádně fackovaly. Bylo to v době, kdy tě učitelky bily a trestaly a nechaly tě klečet v rohu u tabule. Takové byly moje učitelky, staré, zkušené, které tě tvrdě naučí, a ty samozřejmě nezapomeneš znalosti, které tě naučily.“