Yanier Joubert Cisneros

„Potřebují světu ukázat, že umělci, intelektuálové, lidé z kultury… potřebují ukázat lidu, že všichni tihle jejich vládu podporují. Všechny ty prvomájové průvody… Každý ví, že jsou povinné a co se stane, když nepůjdete. Potřebují ukázat světu, že jejich intelektuálové a jejich oblast kultury je podporují, aby utvrdili svou pozici coby vláda. A tak nutí své nejlepší umělce, aby jim sloužili k jejich účelům. A kdo odmítne, už se jednoduše neukáže v televizi a jeho nahrávky se nedostanou do rádia. A to žádný umělec nechce.“

„Když jsem byl malý, jezdíval jsem na prázdniny do Havany s mojí mámou k tetě, tedy k mámině sestře. Z té doby si to pamatuju… ach, jaká to byla krása! Přijížděli jsme vlakem, odpočatí, zátoka, bylo to kouzelné! Ale čas plynul a já jsem poznal i odvrácenou tvář Havany, tu noční tvář, kdy po ulicích bloumají její démoni. Poznal jsem skutečné vnitřnosti Havany. A Havana mě poznamenala. Dneska jsem takový, jaký jsem a myslím si to, co si myslím právě díky tomu, že jsem poznal tuhle odvrácenou tvář Havany. Uvědomil jsem si tam spoustu věcí.“

„Zažil jsem Speciální období [období hluboké ekonomické krize na Kubě] v dětství, což bylo komplikované právě kvůli výživě nás dětí. Protože v té době nebylo žádné jídlo. Zažil jsem utrpení své matky, co se zuby nehty snažila nám se sestrou nabídnout obyčejný talíř jídla v našem chudém domě vystavěném z dřevěných desek, které se při dešti rozkližovaly jako kniha. A tehdy jsem odešel do Havany, hledal jsem nový cíl, chtěl jsem prostě vypadnout, trochu zlobit, jednoduše cokoliv, abych si mohl koupit oblečení a boty, protože já jsem na ně neměl a máma mi je koupit nemohla.“