Josef Doškář

* 1943

  • "No a pálily se vlajky tady v Boru na náměstí. Když přijížděly ty kolony, tak jsme tam pálili sovětské vlajky a házely se jim pod kola těch tanků. A bylo to velmi nebezpečné. Mně se to moc nelíbilo, já se přiznám. Protože to skutečně nebyla žádná sranda. Tam šlo o držku, o život šlo. Skutečně to tak je. Já jsem potom shodou okolností stál na těch schodech, jak je pošta, a tam přijížděly ty kolony a ti kluci, ti Rusáci, nebo ti Sověti budu říkat, protože tam možná všichni nebyli Rusové, tam do toho všichni byli namontovaní. Bylo tam hodně Asiatů, to na nich bylo vidět. Takže tam měl ten samopal, a když jsme stáli na těch schodech u té pošty, tak udělal tím samopalem takhle, ale nespustil to. A teď jste viděli, jak ti všichni šli domů."

  • To bylo zajímavý hrozně moc, že já jsem toho 17. listopadu byl v Praze. A byli jsme s manželkou Dášou…. Jsme jeli… Jsme jezdili do divadla hodně. Tak jsme jeli do toho divadla, to byla opera, to je tam vedle… mezi nádražím a muzeem. Kdy jsme tam jeli autobusem ROH z Boru. Teď jsme tam přijeli a manželka mi říká: „Hele, dneska se něco děje, tam se něco děje.“ A tak jsme šli k tomu Václavovi, že jo. A teď se to tam začalo shromažďovat. A říkám: „Hele, kašleme na divadlo. Jdeme do toho!“ Jenže moje žena, která byla vždycky proti tomuhle tomu režimu, vždycky, tak říká: „Ne, jdeme kupovat kabát.“ Takže jsme kupovali kabát, bohužel teda. Ještě když jsme šli do toho divadla, to bylo asi sedm hodin přibližně, když jsme tam šli. Jsme šli přes Václavák. Říkám: „Pojď, jdeme, kašlem na to.“ Ne, prostě ne, nebylo… Takže bohužel bohužel jsem chtěl říct, že jsem tu dobu takhle nechytl. Mohl jsem tam bejt teda, dodneška mě to mrzí.

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nový Bor, 27.11.2019

    (audio)
    délka: 01:26:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dodnes mě mrzí, že jsem tam nebyl

V dětství se svou matkou a sestrami
V dětství se svou matkou a sestrami
zdroj: archiv pamětníka

Josef Doškář se narodil 19. června roku 1943 v Dolním Bousově. Jeho otec Josef Doškář starší jako voják v roce 1919 bránil novou Československou republiku před útoky zvenčí, do roku 1939 působil na Slovensku jako četník. Za války se zapojil do protinacistického odboje, v roce 1944 jej zatklo gestapo a skončil v terezínské Malé pevnosti. Na následky věznění zemřel pár dnů po osvobození v květnu roku 1945. Josef Doškář vystudoval střední průmyslovou školu sklářskou, se sklem pak pracoval po celý život. V srpnu roku 1968 protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Během následující normalizace byl označen za kontrarevolucionáře, pracovní pozici ve sklárně sice uhájil, ale nemohl dálkově studovat vysokou školu. Vzpomíná na dění v Praze v listopadu roku 1989, dodnes lituje, že se tehdy do protestů nezapojil. Josef Doškář žil v době natáčení rozhovoru (2019) v Novém Boru.