Jan Doskočil

"Chci, aby ti mladí nežili někde stranou. Aby se zajímali o dění a historii. Bez historie to nejde. Aby se neváhali angažovat. Aby uvažovali hlavní hlavou, aby se nedali svést lacinými sliby a fake news. I když to zdánlivě vypadá někdy tragicky, na druhou stranu jsem zažil úplně mladé lidi, kteří se dokáží orientovat a zapojují se do dění, tak mě to naplňuje trochu radostí."

"Nebudu hovořit o stranických prověrkách, komunista jsem nikdy nebyl. Mluvím o prověrkách s nestraníky. Dostali jsme všichni dotazníky. Byly tam návodné otázky, jak si posypat hlavu popelem. Odsoudit Pražské, napsat, jak byla okupace v srpnu potřebná. To jsem jednoznačně odmítl, napsal jsem, co si myslím. Nezůstalo to bez odezvy. Mé další setrvání ve výzkumném ústavu bylo nemožné. Byl jsem vyhozen z důvodu narušování socialistického řádu. Na to byl tehdy paragraf. Abych nenakazil ostatní svými nesprávnými postoji. V mé kvalifikaci jsem s tímto posudkem nemohl sehnat míst nikde. Nakonec jsem nastoupil na přímluvu jako pomocný dělník u n.p. Silnice."

"Oslovilo mě založení KAN. Četl jsem článek od Ivana Svitáka. Hledal jsem kontakty, kde by bylo možné získat podrobné informace. Záhy mě oslovily dvě dámy z nakladatelství Sovětská kniha s tím jestli mám zájem ohledně KAN. Když jsem zájem potvrdil, sdělily mi, že se mi ozve někdo z Prahy. Přijel za mnou člověk zajímavého vzezření, černý vlas černý vous, vypadající trochu jako anarchista. Jmenoval se Hilarion Kukšin. Ustavili jsme přípravný výbor. KAN nebyl ještě zaregistrovaný u Ministerstva vnitra. V Adalbertinu jsme uspořádali shromáždění. Byli tam lidovci nově se tvořící sociální demokracie, komunisté. Byla zajímavá diskuse. A bylo dohodnuto, že se připraví ustavující sjezd KAN v září 1968."

"Další významnou změnou do které jsem se zamotal bylo odvolání ZV ROH. Byl odvolán celý výbor, do kterého jsme kandidovali my, když už jsme tu změnu dělali. A tam prakticky nebyl zvolen ani jeden komunista. nebyl by zvolen ani jeden, ale my jsme říkali, aby tam byl zvolen aspoň jeden. Tak tam byl zvolen jeden mladý člověk ze zámečnické dílny. To pochopitelně později nezůstalo bez odezvy."

„Bylo nebývalé, že aféra vysokého komunisty došla nějaké publicity... to se dříve jaksi zametalo pod koberec. Takže lidi začali remcat, a já aniž jsem k tomu měl povolení, svolal jsem své kolegy do jedné haly toho výzkumáku, kde byl poloprovoz, tam jsme se všichni vešli, já vyskočil na bednu a měl jsem plamenný projev o tom, že takhle už dál s bolešvikama ne, a odhlasovali jsme jakousi petici, kterou jsme podepsali a poslali na ÚV KSČ. Dali jsme tomu publicitu, hned se toho chytli novináři, vyšlo to v tehdejší Pochodni, což byly stranické lokální noviny, no a samozřejmě to bylo příkladem pro ostatní fabriky, kde se začalo dít něco podobného... my jsme záhy začali brojit proti ROH, připravili jsme odvolání ROH a zorganizovali volby nekomunistického vedení odborů... byla to první vlaštovka a záhy se to začlo šířit... náš výzkumák se proslavil jako hnízdo kontrarevoluce a už jsme se toho puncu nezbavili.“

„Naše jména byla známá, takže jsme se záhy ocitli v hledáčku Státní bezpečnosti, aniž jsme to tušili... nejdřív přišly na řadu prověrky s nestraníky. Komunisti si dělali ve svých organizacích sami svoje čistky, ale kromě toho byly prověrky s nestraníky, kde každý dostal nějaký dotazník a musel na sebe nakydat veškerou špínu za to, že podporoval tzv. obrodné hnutí. Musel také prohlásit, že vítá sovětské okupanty, že je to bratrská pomoc a tak. Což já jsem s několika lidmi odmítl, naopak, ještě jsem se písemně vyjádřil velmi razantně, co si myslím, tak prověrková komise usoudila, že už nemohu být výzkumným pracovníkem, a dostal jsem výpověď pro tzv. narušení socialistického řádu... na což jsem docela hrdý, mám písemně potvrzeno, že jsem narušil socialistický řád. A že moje další setrvávání v podniku není možné, abych nenakazil ostatní... tak jsem se ocitl na dlažbě.“