Ing. Ivo Dostál

* 1947

  • "Taky to bylo zajímavý na tom Zelným rynku. Poněvadž tam [byl] taky další takový prostor, kde těch lidí může být hodně, tak tam už to bylo takový dosti ostrý. To jsem já osobně sám viděl, jak tam mlátí nějakého kluka. A nějaký starý pán domlouval tomu policajtovi, ať ho nebije. Tak ho zmlátili taky a taky ho nastrkali do toho antona. Pak jsem jel v ulici k Jakubovi. Tam si vzpomínám, že ze strany náměstí Svobody stříleli slzný granáty a ke komu se to přikutálelo, tak ten to chytil a házel to zpátky. Tak furt to bylo v takových jakýchsi mezích. Takové, no, nechcu říct recese, ale takové prostě ještě ne tak ostré no."

  • "Já jsem vyrostl, teď se tomu říká ekologie nebo ekologické hnutí, ale tím, že jsem měl rád botaniku nebo ornitologii nebo vůbec živočišstvo... Já jsem vyrůstal u řeky Bečvy v Hranicích a viděl jsem, jak ten tok čím dál... voda byla plná ryb a pak najednou to nebývalo. Taky jsme byli třeba na exkurzi na Kralickém Sněžníku, a když tam vidíte, jak ta tráva je poďobaná žlutými tečkami, to znamená, že tam prší kyselina sírová, nebo jak to DDT, jak to ničí veškerý život. Tam nebyla možnost pro člověka, aby si myslel, že to je dobré."

  • "Zrovna ti lidé nám to jenom potvrzovali, že dřív se Dyje čistila. Jezdil tam sací bagr, který těžil štěrk, který se prodával pochopitelně. Okolní krajina byla protkána sítí odvodňovacích kanálů. Když přišla nějaká povodeň, poněvadž povodeň vždycky přijde, ať je to, kde chce, a obrana žádná nepomůže nikdy. Tak se ta voda rychle těmi kanály stáhla do té řeky, která odváděla tu vodu dál. Jenže od vysídlení se to přestalo dělat, ten bagr tam jezdil někdy ještě v 50. letech, ty kanály zarostly a teď každá voda prostě, která jenom byla trošičku zjara, jak bývává voda, tak se vždycky vybřežila, zaplavila louky, vesměs tam byly, nebo případně i pole, poněvadž ta půda je tam úrodná. Takže vznikl nápad, že by se tam měla postavit v té ploché krajině ta nádrž, která to, co bylo zaplavovaný, zaplaví trvale."

  • "Podívejte, v takovým velkým společenství se hlídá jeden druhým. A všichni mají strach, většinou. Takže my, když jsme tam byli na příležitostné návštěvě, navíc jako dítě, tak se o tom nemluvilo. A to družstvo, co tam vzniklo, to, co si pamatuju, tak to bylo hrozné pro ty příbuzné, poněvadž tam se hodnotila práce počtem jednotek a ty jednotky měly nějakou úplně minimální hodnotu, takže žili v hrozné bídě. Vím, že ta jedna teta chodila pořád bosá, ruce měla tvrdý, prostě udřený a tak dál. A vím jenom, že tatínek jim říkal, ať ještě vydrží, že se to zlepší, jako to vím, že to tam bylo, aby to prostě vydrželi, což byla pravda. Že pak se to teda skutečně nějak, protože jednak to tam bylo bohaté, ta půda, takže se pak měli docela dobře a vím, že třeba měli první televizi zrovna tady tahle teta, která chodila bosá."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 28.05.2024

    (audio)
    délka: 01:35:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Brno, 10.06.2024

    (audio)
    délka: 02:05:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Někdo musí ten plamínek udržovat

Ivo Dostál, maturitní foto, 1967
Ivo Dostál, maturitní foto, 1967
zdroj: archiv pamětníka

Ivo Dostál se narodil 13. října 1947 v Hranicích na Moravě. Oba rodiče, Alois Dostál a Jiřina, rozená Zlámalová, pocházeli z hanáckého venkova. Ivo Dostál vystudoval postupně lesnickou učňovskou školu, lesnickou střední školu a Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Během vysokoškolských studií působil v letech 1968 a 1969 jako redaktor a šéfredaktor významného studentského časopisu LEF. Po dokončení studia a krátkém působení v lesnictví pracoval až do odchodu do penze v roce 2009 jako hydrolog v Českém hydrometeorologickém ústavu v Brně. V 70. a 80. letech se podílel na formování československého ekologického hnutí jako člen TIS a později spolupracoval s ČSOP. Po sametové revoluci psal mnoho let pro nestátní časopis ochránců přírody a krajiny Veronica. Podílel se na plánování územních celků ekologické stability a mapování výskytu vzácných druhů rostlin a živočichů. Byl rovněž kurátorem řady výstav a editorem a spoluautorem mnoha publikací, nejen odborných. V roce 2024 žil v Brně.