„Jednadvacátého srpna jsem měl službu na hlavním nádraží. Měl jsem přestávku, sedl jsem si, odpočíval, a najednou si říkám: ,Pořád tu létá kolem dokola letadlo, co se to děje?‘ Šel jsem ven a vidím, že letí jedno letadlo za druhým. Někdo povídá: ,Přiletěli Rusáci. Všechno je jinak.‘ Běžel jsem na ostatní stanoviště a tam už všichni věděli, že jsme obsazení.“ „To byla noční služba?“ „Ano, bylo to zhruba ve tři ráno.“
„Před rozhlasem bylo plno lidí a někdo říkal: ,Už jedou Vinohradskou dolů.‘ Tak jsme chtěli jít proti nim, mysleli jsme si, že proti nám nepojedou. Šli jsme s davem nahoru, najednou přijel rozvědčík na motocyklu se sajdkárou. Ti ruští kluci měli brýle, byli zablácení. Všichni se na mě obraceli: ,Ty jsi voják, tak mu to vysvětli. Proč sem jedou?‘ Diskutovali jsme, ale žádná řeč s nimi nebyla. Pak jel tank, šli jsme proti němu, ale když se najednou rozjel, měl jsem co dělat, abych uskočil.“
„Pamatuju si, že před rozhlas přijel ve veteránu zpěvák Josef Laufer a říkal: ,Jedou na ústřední výbor, pojďte chránit ústřední výbor!‘ Lidi tehdy věřili tomu, že se strana obrodila a musíme ji chránit.“
Žít pro hudbu a pro železnici
Pavel Douša se narodil 29. března 1948 v Praze. Od základní školy choval lásku k hudbě a k železnici. Absolvoval železniční učiliště. Během vojenské služby nastoupil k železničnímu vojsku a stal se svědkem obsazování Prahy vojsky Varšavské smlouvy. Do roku 1993 pracoval v železniční dopravě, dnes se živí jako hudebník na volné noze.
