Čtyři dny před Štědrým dnem roku 1944 se americkým pilotům podařilo to, o co se jejich britští kolegové z RAF marně pokoušeli tři roky – zasáhnout výrobní areál Škodových závodů v Plzni.
Čtrnáct mužů vyslechlo 14. prosince 1944 v obci Morávka na Frýdecko-Místecku rozsudek smrti za pomoc partyzánům. Ženy včetně sedmnáctileté Venuše putovaly do vězení.
Jarmila Halbrštátová se odstěhovala do Sovětského svazu za rodiči, kteří v meziválečném období pracovali v Rostovské oblasti. Domů se vrátila jako spojařka tzv. Svobodovy armády.
Po otci Němec, po matce Čech musel v roce 1944 jako říšskoněmecký občan narukovat do wehrmachtu. Do přímého boje se naštěstí nedostal. Do rodného Starého Hobzí se vrátil rok po válce a vše bylo jinak.
Zoufalý pokus podzemní židovské organizace Hagana dostat na pevninu z lodi Patria 1 800 židovských uprchlíků skončil smrtí 276 z nich. Nálož, která měla zastavit odplutí lodi z přístavu Haifa na Mauricius, ji zničila.
Dívka z Podkarpatské Rusi za druhé světové války prošla německým vězením, dvěma armádami a třikrát o vlásek unikla smrti. Krátce po válce se vdala za československého vojáka Arnošta Fantla.
Karel Brhel si za 2. světové války mnohokrát sáhl na dno sil a opakovaně byl ve smrtelném nebezpečí. Mnohem více než za války ale trpěl jako vězeň komunistického režimu.
Jejich odvahu připomíná pomník u lesa, ve kterém najdete jámu po zemljance, v níž se schovávali váleční uprchlíci a východní výsadek Mistra Jana Husa. Vesničané jim pomáhali od léta 1943.
Yvonne Šebesťáková byla jednou z „válečných nevěst“, které přivedli českoslovenští vojáci z Británie. Narodila se v Londýně jako Yvonne Cockell a za války se zakoukala do českého vojáka.
Do roku 1989 se slavil 6. říjen jako Den Československé lidové armády. V tento den roku 1944 českoslovenští vojáci překročili hranice předválečného Československa a v Dukelském průsmyku zavlála československá vlajka.