Nejhorší bylo, že jsme šli do úplného neznáma
Zdeňka Dudrová se narodila 21. února 1939 v pražské porodnici u Apolináře jako dcera Václava a Otýlie Polívkových, sedláků na statku v Bříze u Roudnice nad Labem. V době druhé světové války poskytovali její rodiče pomoc rodinám vězněných odbojářů, poskytovali jim potraviny a starali se o jejich děti. Po komunistickém převratu roku 1948 byl Václav Polívka označen za kulaka, nebyl přijat do JZD, kam chtěl dobrovolně vstoupit, a postupně se ocital pod stále větším tlakem. V roce 1952 byl obviněn ze sabotáže a tři měsíce držen ve vyšetřovací vazbě. Díky příznivému svědectví předsedy MNV a místní organizace KSČ ho neodsoudili, rodina se ale musela ze statku vystěhovat. Dne 16. června 1953 je násilně přesídlili do Henčova u Jihlavy. Zde Zdeňka ukončila základní školu a v roce 1954 začala studovat střední zdravotnickou školu, na níž odmaturovala roku 1957. V roce 1958 se provdala za Milana Dudra, také syna z rodiny vystěhovaných sedláků. Narodil se jim syn Zdeněk (1959) a dcera Vladislava (1962). V roce 1968 rodina usilovala o navrácení svého domu v Bříze, jejich naděje však překazila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Zdeňka Dudrová devatenáct let pracovala jako sestra na onkologickém oddělení, později v dětské ozdravovně. Její otec zemřel roku 1961, matka roku 1984. V devadesátých letech se Zdeňka Dudrová a její bratr Václav Polívka dočkali navrácení budovy statku v Bříze. Dům byl ve špatném stavu, navíc s nájemníky, které nebylo možné vystěhovat. Zdeňka nechala budovu na vlastní náklady opravit, a i když stále žije na Jihlavsku, dokud bude naživu, nechce dům v Bříze prodat.