Pavel Dukát

„No a když se odhoukalo, tak jsme se vydali domů, ale nemohli jsme projít k Vltavě, protože tam na rohu Palackého náměstí hořel plyn v ulici a to byl takový žár, že se to nedalo obejít. Ten plamen šel až do posledních pater těch domů, co tam tehdy byly. Tak jsme to museli obejít Dittrichovou. Chtěli jsme po nábřeží k Jiráskovému… A chtěli jsme na Palackého most, ale Palackého most byl, tam dopadla taky bomba, takže nás přes něj nepustili, a co si z toho pamatuju, a pamatuju si dodneška, že tam ležel pán a doutnala mu kravata.“

„Měli jsme chalupu u Liberce, no a jezdili jsme tam vlastně i potom, asi další týden to bylo. Protože se tiskla strašná spousta různých novin, letáků a tak dále a lidé v Praze toho měli spoustu a věděli, co se děje, byli informovaní. Ale venku na těch vesnicích nevěděli nikde nic, tak my jsme napakovali auto vždycky letákama, nastrkali jsme to pod sedačky všude a vozili jsme to ven. No a tehdy nebyla dálnice, desítka, nic, jezdilo se okolo Kbel a ve Kbelích nás zastavili Rusové, hlídka, bylo jich tam asi deset. Teď se postavili dva před auto se samopaly, my jsme měli syna, který ležel vzadu na sedačce, no a ven všichni. Takže jsme s manželkou vystoupili, oni furt se samopaly, teď začali auto prohlížet. My jsme měli škodovku, tak on, ať otevřeme kufr, tak já jsem to otevíral vpředu a on nenene, že kufr, tak jsem otevřel kufr, on koukal jako blázen, že tam je motor tedy. No ale pak si vlezli i do toho kufru dopředu, ale naštěstí pod ty sedačky se nepodívali, takže ty letáky a ty noviny nám nenašli.“

„Jeden den nás takhle naložil, vyložil nás na těch Vinohradech a my jsme šli pomalu dolů, a když jsme byli někde u Karlova náměstí nebo před Karlovým náměstím, tak začaly houkat sirény, ale tenkrát nikdo do krytu nešel, protože vždycky letadla přeletěla, odhoukal se konec poplachu a bylo. No když jsme byli na Moráni, vlastně jsme šli z Karlova náměstí dolů na Palackého náměstí, tak já jsem byl s tím kamarádem mým, byli jsme na rohu ulice Václavská a Na Moráni, což je ta první ulice doprava, když jdete dolů k Vltavě. Tak najednou jsme slyšeli takový hvízdot a takový divný zvuk, tak jsme si říkali, protože střílely děla na ty letadla, že tedy sestřelili nějaké letadlo, no a najednou se ozvala děsná rána, teď já jsem cítil závan úplně žhavého vzduchu a záblesk obrovský, a mě to odhodilo, vlastně tlaková vlna, na zeď toho domu, tam byla kavárna, ona tam je vlastně dodneška. Tam se z toho vysypalo sklo a spadly tam dvě bomby, sto metrů víceméně ode mě. Jedna na Emauzy a druhá dolů kousíček níž na Palackého náměstí.“