Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

MUDr. Anna Dusová (* 1942)

• narodila se 31. května 1942 v Praze

• v roce 1968 promovala na lékařské fakultě

• v roce 1966 se provdala za evangelického faráře Jaromíra Duse

• v roce 1971 zatkli jejího manžela a odsoudili ho za podvracení republiky k patnácti měsícům vězení

• v roce 1977 začala působit jako praktická lékařka na Praze 8

• v roce 2024 žila v Praze

Maminka se rozrušila a porodila dřív

Anna Dusová, za svobodna Doležalová, se narodila 31. května 1942 v Praze. Na svět přišla za druhé světové války, jen pár dní po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. „Měla jsem se narodit až v červnu, ale dělali u nás domovní prohlídku a maminka se rozrušila a porodila o čtrnáct dní dřív.“ Anna vyrůstala se svou o rok starší sestrou a rodiči v pražské Libni. Její první vzpomínky jsou z konce války, kdy se museli chodit schovávat do krytu při bombardování Prahy.

Anna byla vychovávaná k víře a s rodinou se hlásili k evangelické církvi. Po roce 1948 její rodiče nevstoupili do komunistické strany a i kvůli víře neměla rodina příliš dobrý kádrový posudek. Tatínek musel odejít z práce a nastoupit do dělnické profese. Anna nechodila do pionýra, ale jezdila na akce s evangelickou mládeží. Tam se také seznámila se svým budoucím mužem Jaromírem.

 

Měli jsme strašný strach

Původně chtěla jít Anna studovat ekonomickou školu, ale tam nebyla kvůli kádrovému profilu přijata. Nastoupila tedy na zdravotní školu. „Ke studiu mě přivedlo asi hlavně to, že moje babička byla vážně nemocná a měli jsme jí doma. Maminka jí ošetřovala a já jsem pomáhala.“ Po maturitě nastoupila na dva roky do práce a odsud pak získala doporučení na vysokou školu.

V roce 1968 odpromovala na lékařské fakultě. V tu dobu už byla vdaná a v dubnu se jí narodila dcera Hana. V srpnu toho roku nastala invaze armád Varšavské smlouvy do Československa. „V noci jsme se vzbudili a slyšeli jsme lítat letadla. V tom roce se mi zrovna narodila dcera, měli jsme strašný strach.“

 

Zadupali nás do země

Na období normalizace, které nastalo po srpnu 1968, nevzpomíná Anna ráda. Annin manžel Jaromír působil jako evangelický farář, což režimu rozhodně nevyhovovalo. Jaromír mohl krátce působit jako farář v pražských Vršovicích, ale pak mu komunisté odebrali souhlas. Začátkem 70. let se podílel na rozdávání letáků, které upozorňovaly občany země, že nemusí chodit k volbám. Kvůli tomu byl zatčen a odsouzen k patnácti měsícům vězení.Ty si skutečně odseděl. V tu dobu měli Dusovi již dvě malé děti, na které zůstala Anna víc než rok sama. „Za normalizace nás zadupali do země. Čím dál víc se to utahovalo.“

Svou lékařskou kariéru zahájila v nemocnici na Bulovce na infekčním oddělení. V roce 1977 si udělala atestaci a od té doby působila jako obvodní praktická lékařka na Praze 8. „Po roce 1968 se společnost rozdělila. Jedna skupina emigrovala, další se přidala k režimu. V celé společnosti se na vrcholná místa dostali takoví hochštapleři… Třetí část byla stranou, neměla výhody, ale počkali si, když nám děti vyrostly, tak to slízly oni.“

Když se hlásila Anny dcera na gymnázium, tak jí napsali do papírů, že její otec seděl ve vězení. Tehdy si učitelka zavolala Annu do školy a domluvili se, že poznámku z papírů smažou. V tu dobu už dozor režimu opět slábnul a dcera gymnázium nakonec vystudovala.

 

Oni v sobě neměli ten strach

Ze změn, které přinesla sametová revoluce, byla Anna nadšená. Její syn tehdy studoval na vysoké škole a spolu s ostatními studenty se na revoluci aktivně podílel. „Měli jsme strach, protože jsme zažili ten rok 1968 a báli jsme, že to bude znovu… Oni to v sobě neměli, ten strach. Syn mi říkal: ,Mami, prosím tě, nic se neděje.‘“ Pád režimu Anna a její rodina oslavovala. „To bylo takový vydechnutí, úplný vysvobození. Bylo to prostě úžasný.“

Anna Dusová je již několik let v důchodu, ale stále chodí částečně pracovat do ordinace, kterou předává mladší kolegyni.