Magdalena Emmerová

„Za války jsme měli, na zahradě jsme měli, prostě tam, co je teďka tahleta pergola, tak tam to bylo do rohu takhle udělaný, tam byl kus kůlny a ještě chlívky. První chlívek byl prase, druhej chlívek byla koza a pak tam byli holubi, byly tam slepice. No byl tady hroznej binec, to si neumíte představit. No ale zase jsme měli co jíst. Lidi neměli co jíst, ale zase jsme to museli hlídat, protože takoví byli zlí Češi, že nás udali jednou, že máme prase a že jsme ho zabili a neodevzdali jsme ho. To se muselo odevzdávat všechno do jatek, oni ti z toho dali jenom kousek. No a my jsme samozřejmě to neudělali, oni nás udali. Ale zase i když to byl Němec, tak já jsem s jeho holkou chodila do školy, s Erikou, a on vzkázal po mamince, že k nám přijde druhý den prohlížet gestapo, že máme uklizený někde maso. Tak nám sem přišli, propíchali nám i peřiny. To jsem se teda poprvně vopravdu hrozně bála, to bylo ošklivý. Ale nenašli nic, my jsme to roznesli po sousedech.“