Jana Fajkošová

* 1943

  • „Po jednadvacátém srpnu, tak on dostal strach. Sice taky proto, protože na tu amnestii, na kterou byl propuštěn v tom šedesátém roce, tak to bylo podmíněný, tak to nebylo zrušení nebo vymazání trestu, to bylo podmíněný. Protože právě pražské jaro, s tím souvisely různý aktivity, lidi byli nadšený, prostě čekalo se, že komunismus padne, takže on třeba se i angažoval v Klubu angažovaných nestraníků a měl strach, že půjde zpátky do vězení, tak někdy v září šedesát osm odešel do Kanady, ale vrátil se. Vrátil se za necelý rok někdy v červnu, červenci následujícího roku, se vrátil, protože jednak tu zůstala moje máma a on tam nemohl dostat zaměstnání, nemohl se uchytit, tak aby třeba ona za ním mohla přijet. A asi se taky necítil dobře, když tam vlastně neměl v podstatě z čeho žít nebo měl příležitostný práce.“

  • „Máma mi to dosti dlouhou dobu vlastně tajila, nevím proč. Já jsem potom vlastně i měla takovej pocit dosti špatnej nebo prostě se mi to nelíbilo, že mi to neřekla úplně na rovinu. A vlastně jsme se domluvily až poté, kdy já jsem napsala bez jejího vědomí, jsem napsala prezidentovi dopis, kde jsem chtěla, aby tátu propustil, a už nevím přesně, co jsem tam psala, ale tohle. Oni teda neodpověděli mně, ale odpověděli mojí mámě, a taky ji pozvali někam, už nevím přesně kam, na koberec, kde dostala vynadáno za to, že nemá nutit dítě k takovýmhle akcím, ale o tom fakt nevěděla, takže po tomhletom jsem se vlastně s mámou domluvila, nebo ona věděla, že vím, že je táta zavřenej.“

  • „Když mýho tátu zavřeli, tak já jsem byla teda zrovna u tý svý babičky. A přijel pro mě strejda, což mi bylo divný dost, a když jsem přišla domů, tak máma mi to nechtěla říct. Říkala mi, že táta odjel na brigádu, nějaký brigády. Protože vlastně někdy po válce, já jsem se narodila teda v roce čtyřicet tři, válka skončila v pětačtyřicátém a po válce byl můj táta zaměstnanec, zaměstnán u americké firmy – a nějakou dobu, snad rok a půl, pracoval i v Německu, takže dojížděl domů. A asi na to chtěla máma navázat, protože na to jsem byla zvyklá, a řekla mi, že je táta na brigádě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 12.01.2019

    (audio)
    délka: 01:00:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Napsala jsem prezidentu Zápotockému, ať pustí mého tátu na svobodu

Jana v dětství
Jana v dětství
zdroj: PNS

Jana Fajkošová, rozená Čermáková, se narodila 27. srpna 1943 v Praze. Její otec Oldřich Čermák pracoval po válce pro americkou firmu. Po roce 1948 se komunisté snažili otce přesvědčit ke vstupu do strany, a když se to nedařilo, tak ho v roce 1950 zatkli. Oldřich Čermák byl odsouzen za velezradu, věznili ho v uranových dolech na Jáchymovsku a následně v lágru Vojna u Příbrami. Pamětnice vzpomíná na několik návštěv otce ve vězení. Propuštění se dočkal v roce 1960 na amnestii. Jana měla po maturitě kvůli kádrovému posudku velké problémy najít práci. Studium medicíny jí zamítli. Až v roce 1964 se jí podařilo uchytit na delší dobu v ústavu organické chemie, kde pracovala až do roku 1992. V roce 1968 její otec Oldřich Čermák emigroval do Kanady, protože se bál zatčení kvůli svému angažmá během pražského jara. V roce 1969 se však z emigrace vrátil.