Pavel Fátor

„Jenomže ráno, když jsme se sešli u školy s tím, že se vyrazí na tu manifestaci, tak v Rudém právu vyšel článek, že prostě soudruzi ze Sovětského svazu rozhodli, že v odpověď na rozmístění amerických raket rozmístí rakety SS-20 u nás. A teďka to vedení těch škol samozřejmě chytlo nervy, aby si někdo nevykládal tu manifestaci jakože na protest proti sovětským raketám. Nicméně manifestace nějak proběhla a po ní si nás pozval… takový náš… zřejmě školní fízl… si nás pozval k sobě do kabinetu jako ideově-výchovné referenty všech tříd a vyzval nás, abychom bedlivě sledovali reakce našich spolustudentů a nepatřičné reakce, eventuálně nějaké pokusy o podpisové akce proti sovětským raketám, abychom hlásili, jako ideoví referenti. Já jsem byl docela vždycky bouřlivák, takže já jsem vytáhl z kapsy ten průkaz SSM a hodil jsem mu ho na stůl, dokonce spíš trošku po něm, a řekl jsem – jestli tedy mohu v tomto pořadu, tak jak to bylo – ‚na to ti seru!‘, a šel jsem pryč.“

„Byl tam takový malý zádrhel, že zhruba v polovině prázdnin, před tím nástupem do prváku, mi přišel dopis, že jsem byl vybrán, abych se zúčastnil školení funkcionářů SSM. A já jsem samozřejmě, jak jsem ten dopis viděl, tak jsem věděl, že mi to zničí víc jak týden prázdnin, tak jsem samozřejmě řekl, že jim na to kašlu, ale táta mi říkal: ‚Neblbni, když už tě takhle vybrali, tak tam radši jeď, ještě na tý škole nejseš.‘ Takže jsem tam jel, bylo to tuším... Na Rezku se to jmenovalo, takové nějaké školicí středisko soudruhů ze Socialistického svazu mládeže. A tam jsme se víc jak týden učili schůzovat. Úžasný, já mám papíry na schůzování, to má málokdo! Jak se tvoří usnesení a podobně.“