„Dodneška to je ve mně, je to leitmotiv celého mého dalšího života, ta okupace. Plus ten Palach, protože ten Palachův pohřeb, kde znělo: ‚Jene, nikdy nezapomeneme,‘ to bylo motto, které slibovala moje generace, která se pak naprosto zpronevěřila, řekl bych, že z poloviny. A to je tragédie naší generace. Jestli generace našich otců zažila válku a deziluze ze začátků komunismu, tak naše generace... tak naše generace je poznamenaná ne tím, že jsme zažili jako sedmnáctiletí okupaci, ale že jsme se zlomili. Že spousta mých vrstevníků, i těch, kteří tam slibovali: ‚Jene, nezapomeneme,‘ tak se z nich staly svině. A to je tragédie.“
„Dostali jsme do komise vyšetřovatele, který se dodneška stará o bezpečnost v Poslanecké sněmovně, dostali jsme tajemníka, předsedu a pak jsme se začali šťourat v historických věcech a zvali jsme lidi, vyslýchali jsme mimo jiné Štrougala, Jakeše, Lenárta, Hegenbarta a další, pak jsme to znova probírali a nakonec to skončilo závěrečnou zprávou, kterou já jsem četl na schůzi, která je doteď v archivech. Vím, že tehdy jsme nemohli vyslechnout Václavíka, který na tom byl špatně zdravotně.“
„Komunista rovná se milicionář většinou, pokud neměl dřevěnou nohu, a milicionáři mívali cvičení. A jeden kolega, parťák, byl mezi nimi taky a já jsem musel dělat za něj. Když odjížděli, tak vyfasovali turistický salám a housky, nasedli na auto a někam odjeli. A já jsem jim říkal: ‚Kluci, to není žádná sranda, vy nás mlátit nepůjdete. Vy půjdete třeba někam do Třebíče, kde budete mlátit a střílet vzbouřené dělníky v té Třebíči, a na nás pojedou zase z Třebíče, aby nás neznali.‘ A oni zuřili, hrozně; skončilo to tím, že když šlo o Několik vět, které já jsem podepsal Rudolfu Battěkovi někdy v roce 1989, tak vedení si milicionáře svolalo, aby udělali rezoluci proti. Ale to oni si ten text skoro všichni přečetli, protože jsem jim to dal přečíst, a normálně se vzbouřili a řekli, že nic podepisovat nebudou.“
Tomáš Fejfar se narodil 16. května 1951 v Havlíčkově Brodě a později vyrůstal v Jihlavě. Poněvadž jeho i jeho bratra prohlásil režim za osoby z narušené rodiny, pracoval Tomáš Fejfar dvacet let, až do revoluce, v textilní továrně v Malém Beranově. V sedmnácti letech se stal svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy v Československu, sbíral podpisy na petici za neutralitu Československa a o rok později držel protestní hladovku za požadavky Jana Palacha po jeho smrti. V roce 1989 podepsal prohlášení Několik vět. V prvních polistopadových svobodných volbách byl zvolen poslancem za Občanské fórum a později za ODS. Od roku 1996 byl tajemníkem poslaneckého klubu. Tomáš Fejfar zemřel 24. října roku 2023.
