Dalibor Fencl

"Potom se nějak otevřely hranice a my jsme měli dost peněz, v tý škole, že jo, protože lidi nám tam nosili peníze a my jsme tam měli krabici peněz. Tak to prostě bylo, krabice peněz, a kdo něco potřeboval zařídit, tak si tam takhle šáhnul pro ty peníze a šel to prostě zaplatit. Tak vím, že jsme takhle vzali nějaký peníze, sedli jsme do škodovky a odjeli jsme do Vídně nakoupit nový hlavy do tiskáren, který odešly, nevydržely tenhle styl života. Což bylo vtipný, protože ve Vídni jsem byl poprvý v životě, na Západě, nikoho jsem tam neznal, ale zato jsem měl v hlavě zafixovaný slogan Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň. Takže když jsme nakoupili ty hlavy, tak jsem vlezl do telefonní budky a normálně jsem v telefonním seznamu našel Ivan Medek, zjistili jsme adresu, nějak jsme na tu adresu dorazili a zazvonili jsme tam na dveře, že teda jsme ti stávkující studenti a že bychom si s ním rádi promluvili, protože nikoho jinýho v tý Vídni neznáme, než jenom toho Medka, protože slogan Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň, ten měl člověk hodně silně v hlavě. Přivítali nás nadšeně, byli hrozně milí, dali nám čaj, zákusky, tak jsme tam dvě hodiny seděli, povídali si s ním, vyptával se spíš on, protože my jsme přijeli z centra dění..."

"Potom už jsme zabavili klíče i od toho xeroxu. To bylo strategický, protože xerox byl hlídanej, zamčenej, k tomu se nikdo nesměl ani přiblížit. Pak nakonec... tam byl jeden, že jo, na celý fakultě. Pak už jsme ho teda zabavili. Před tím jsme tam vyštrachali nějaký cyklostyly, učili jsme se s tím zacházet, tiskli jsme na tom nějaký ty věci. Ze začátku se zaměstnaly ty jehličkový tiskárny, vy už asi nevíte, co je jehličková tiskárna. To je každý písmenko, jehličky tam byly, který tiskly ty písmenka, že to vybodávaly skrz nějakou tu černou pásku, jako psací stroj, na ten papír a bylo to nekonečně pomalý a byli tehdy lidi, kteří už měli i svoje tiskárny vlastní. Ty školní jsme zrekvírovali všechny, ty prostě jely, tiskly letáky, dokonce některý byly soukromý, ty lidi obětovali svoje tiskárny a tiskli to na nich taky. Měli doma to ZX Spectrum, tu tiskárnu, což byla neuvěřitelná cennost. A taky ty tiskárny postupně všechny odešly, ty na to nebyly stavěný tisknout takovýmhle způsobem, tisknout 24 hodin denně."