Karel Fiedler

„Dnes mě půda furt oslovuje, když jedu okolo a vidím, jak je všechno hezky zoraný a uvláčený. Pak se mi vybavují vzpomínky, když jezdil táta s koňma a ruchadlem. To bylo nekonečný. To jsem vám chtěl říct o mlácení obilí. Dneska přijede kombajn, profrčí to, jede další auto, napadá mu tam zrní, přijede další auto, rozvláčí to. Když mi bylo takových osm roků, už jsme museli s maminkou na pole na obilí. Tehdy už byly vynalezený samovazy, ale dříve byly sekačky, nejdřív to dělali kosama, ale to už nepamatuju. Maminka tam po seči chodila a obilí vázala do těch snopů, my jsme to brali a stavěli do panáků. Čtyři nebo pět takových snopů se opřelo do stanu a nahoru jako čepice se dávaly dva snopy, když pršelo, aby to stejkalo.“ „Když to doschlo, tak taťka koňma přijel a nakládali jsme snopy za snopem na žebřiňák furt nahoru, až třeba tři metry do výšky. Vozili jsme to do přístodůlku. Až se sklidilo všechno z pole, tak jsme měli vlastní mlátičku. Čtyřiadvacítky z boleslavské pobočky. A nastal čas mlácení. Na to nezapomenu. To bylo tak zorganizované, že jsme celá rodina, mimo dědečka a babičky, šli mlátit. Já obilí podával z přístodůlku starší ségře, ona to musela rozvázat, dala to tátovi a ten to v brýlích kvůli prachu strkal do mlátičky. A jelo to – zrní, pytle, vzadu sláma šla do takového lisu, který to spěchoval do papírových krabic nebo snopů.“

„Pak si pamatuju největší zážitek v únoru 1945. To mi ještě šest nebylo. Panovaly mrazy, zima, sněhu spousta a vím, že Němci tu měli nějaké nákladní auto, jezdili po Řepově a my jako kluci za nima lítali. A to nákladní auto nenastartovali v mrazech. Přišli za naším tatínkem, aby vzal koně. Měl velkého valacha. Aby jim to roztáhl. Uvázali jim to řetězem a rozpojkou a že pojedou odtud po mírném kopečku dolů a že je tak roztlačej s tím koněm. Opravdu se to povedlo, že kůň se dal do běhu a že jim to chytlo. Taťka to odstrojil a já jsem jako malý brečel, že kdyby aspoň ten chlap z kabiny vylezl, že ten kůň to nemůže utáhnout. Bylo mi líto toho koně, že to nemohl utáhnout. Takovou vzpomínku silnou jsem měl.“